Finský domek

Po skončení 2. světové války se UNRRA snažila pomoci mj. s nedostatkem bytů. Proto dodávala stavebnicové dřevěné domky, které bylo možné sestavit za několik dní. Konstrukce těchto domků pochází ze Švédska,[1] dodávány byly z Finska, proto se pro ně vžilo označení „finské domky“.[2] Dodávány byly zejména v letech 1946 až 1949, ale ještě i v 50. letech 20. století. V tomto období se domky začaly ve velké vyrábět v celém Československu. Dodávány byly do všech částí republiky, ve velkém množství však byly stavěny především na Ostravsku, kde se tehdy prudce rozvíjel těžký průmysl.[1]

Zeď finského domku je tvořena dřevěným skeletem, trámy jednotlivé trámy je vložena skelná vata, ze stran uzavřená térovou lepenkou. Skelet byl ze strany místnosti obložen interiérovou deskou, zvenku dřevěným obkladem.[3]

Dodávány byly dva typy těchto domků: přízemní a patrové. Byly stavěny ve dvojicích, ale i samostatně. K domkům vždy patřil malý dvůr, zahrádka a hospodářské budovy.[1] Například v pardubické části Ohrazenice šlo o patrové dvojdomky s celkem čtyřmi byty, zahrádky u domů přitom nebyly odděleny ploty.[2] Domky byly obvykle podsklepené, obytná plocha činila 64 m² a obytná dispozice byla 2+1. Za vchodovými dveřmi se nachází malá předsíň, ze které se vstupuje do chodby. Z ní se vchází do toalety, do komory, kuchyně, obývacího pokoje, podkroví a sklepa. Za kuchyní je koupelna a za obývacím pokojem ložnice. Vytápění bylo pomocí pevných paliv.[4]

Postupem času si obyvatelé začali domky upravovat a dostavovat, často jde o přestavbu podkroví na obytnou místnost (dojde tím ke zvětšení podlahové plochy na 85 m²), zateplení,[4] přístavby garáží apod.[1] Obvykle také došlo ke změně způsobu vytápění na plynové či elektrické.[4]

Byť se tyto domky mohly budovat kdekoliv v Československu, typické jsou jejich kolonie. Ty největší lze nalézt především na Ostravsku, známá lokalita je také v pardubické části Ohrazenice.[4]

• Finské domky (Pardubice)