Dřišťál

Rod se vyznačuje dvoutvárnými výhonky, dlouhými, které tvoří základní strukturu rostliny, a krátkými, jen 1–2 mm dlouhými. Změněné listy na dlouhých výhonech nejsou určeny k fotosyntéze, vyvinuly se do tříostných trnů, 3–30 mm dlouhých, s několika normálními, fotosyntetizujícími listy. Tyto listy jsou 1–10 cm dlouhé, jednoduché, celokrajné nebo s ostnitými okraji.

Opadavé druhy (např. Berberis thunbergii, Berberis vulgaris) se vyznačují cenným podzimním zbarvením. Některé stálezelené druhy (např. Berberis candidula, Berberis verruculosa), mají listy na spodní straně zářivě bílé, což je obzvláště atraktivní, pokud jsou použity jako okrasné rostliny.

Květy vyrůstají jednotlivě nebo v hroznech až po 20 květech. Jsou žluté nebo oranžové, 3–6 mm dlouhé, se šesti kališními lístky a šesti okvětními lístky, kališní lístky jsou obvykle stejně zbarvené jako okvětní lístky. Plody jsou malé bobule 5–15 mm dlouhé, zralé jsou zbarvené červeně nebo tmavě modře, často s růžovým nebo fialovým voskovitým povrchem. Mohou být buď podlouhlé, nebo kulovité.

Některé druhy dřišťálu jsou oblíbené zahradní keře, pěstované pro okrasné listy, květy a barevné bobule, které vynikají zejména v zimním období na opadavých druzích dřišťálu.

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je alternativním hostitelem rzi travní (Puccinia graminis), která je vážnou houbovou chorobou pšenice. Z tohoto důvodu je pěstování tohoto druhu dřišťálu v mnoha oblastech zakázáno. V ČR byly dřišťály téměř zcela vyhubeny v osvětové masové kampani, která si kladla jako společensky významné omezit ohrožení pšenice. Předpokládá se však, že význam dřišťálu jako hostitele této dvoudomé rzi je silně přeceňován. Dnes je tento druh dřišťálu v ČR, kde je původní, ohroženým druhem.

Některé dřišťály se staly invazními druhy, když se rozšířily mimo své původní hranice, například Berberis glaucocarpa a Berberis darwinii na Novém Zélandu (kde je nyní zakaz prodeje a rozmnožování). Podobně je tomu u dřišťálu (Berberis thunbergii) v některých částech Severní Ameriky.

Druh Berberis vulgaris byl v Polsku podle některých zdrojů používán jako ovoce.[3]. Plody uvedeného druhu mají vysoký obsah vitamínu C a jsou používány ve více zemích světa i tepelně upravené.

Celé rostliny, včetně plodů, především ale kůra a kořeny dřišťálu, obsahují toxické sloučeniny, především berberin.

V minulosti bylo využíváno žluté barvivo extrahované z kmene, kořene a kůry dřišťálu.[4]

Některé druhy rodu jsou také ceněné pro předcházení trestné činnosti. Jako velmi husté, ostnité keře jsou velmi účinnou překážkou, jsou neprostupné pro zloděje. Z tohoto důvodu jsou často osázeny pod potenciálně ohroženými okny a použity jako živé ploty a jiné překážky.

Dřišťály jsou oblíbenou potravou motýlů (řád Lepidoptera).

Bobule (tzv. dřišťálky[5]) některých druhů dřišťálu jsou jedlé a bohaté na vitamín C, jakkoliv mají velmi ostrou chuť. Kvůli trnům je však sklizeň obtížná, a proto se ve většině zemí běžně nekonzumuje. Jsou důležitou potravou pro drobné ptactvo, které rozptýlí semena ve svém trusu.

Široce dostupné ukrajinské bonbony s názvem Барбарис (čti Barbaris) jsou vyráběny s použitím extraktu z bobulí.