Dřevčice (Dubá)

Název vesnice je odvozen z osobního jména Dřevík ve významu ves lidí Dřevíkových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Drzyewysicz (1363), Drzewiczicz (1370), Drzewczycz (1376), Drziewyssicz (1381), Drziewczicz (1384), Drzyewiczye (1390), Drziewczy (1402), Drzewiczicze (1454), na Drzewijcziczjch (1542), Drzewiczicze ( 1546), „w Držewicziczych“ (1575), Držiewcžicze (1654), Sebitsch (1787), Seebitsch a Dřewautice (1833) a Dřevčice nebo Sebitsch (1854).[3]

Původní náves s rybníkem (1901)

První písemná zmínka o Dřevčicích pochází z roku 1363, kdy na zdejší tvrzi sídlil Soběhrd z Dřevčic. Od roku 1365 mu patřila také tvrz v Drchlavě. Dřevčická tvrz byla v té době opuštěna a zanikla. Vesnici po Soběhrdově smrti v roce 1384 získal Hynek Berka z Dubé.[4]

Časem se ves dostala do majetku pražského arcibiskupství a byla připojena dle dochovaných zpráv z roku 1390 do panství Helfenburk. V roce 1402 byla v panství u Chudého hrádku a tedy ve vlastnictví Berků z Dubé. I v dalších letech se její vlastníci měnili, v 19. století ves patřila k panství Rybnov (dnes část Holan) a také k Novému Zámku (zámek Zahrádky).[5]

V roce 1848 vesnici postihl velký požár, který zničil většinu místních domů. Po této katastrofě dal úřad novozámeckého panství ještě téhož roku v obci postavit novou školu. Byla jednotřídní, chodilo do ní 75 žáků z Dřevčic a Heřmánek. Později byla přestavěna, původní fasádu se nepodařilo zachovat.[6]

Budova staré školy s věžičkou

Dřívější svažitá náves s rybníčkem již dnes není celistvá, neboť byla zastavěna několika domy. Současným centrem vesnice je prostranství před hostincem na hlavní silnici. Rybníček na návsi sloužil pro napájení dobytka i jako požární nádrž. Kvůli nedostatku vody byla roku 1909 postavena v Dolském údolí vodárna, odkud byl položen dva kilometry dlouhý vodovod.

Památkově chráněná budova školy s věžičkou slouží jako hostinec. Nová, patrová budova školy se nachází na protější straně silnice. Škola byla v školním roce 1977/1978 zrušena. Děti od té doby dojíždějí do Dubé.[7] Ve vsi je řada stavení lidové architektury včetně klasicistních zděných jednopatrových budov.[8]

V sousedství staré školy byla otevřena soukromá bylinková zahrada Levandule s více než 80 druhy léčivých bylin ve vyvýšených záhonech. U domu jsou dvě jezírka. Pro zájemce jsou pořádány procházky s výkladem, bylinkové kurzy a výukové programy pro školy či mateřské školky.[9]

V katastrálním území Dřevčice stojí také osady Poustka (0,4 km severovýchodně, německy Pauska, pozůstatek zaniklé vsi Pačkova) a Máselník (0,5 km jihozápadně, německy Butterberg).[10]

Chráněný platan na návsi

U požární nádrže roste patnáct metrů vysoký památný strom, platan javorolistý, stáří je zhruba 150 let. Zhruba 2,5 km západně od vsi je přírodní památka Martinské stěny, vyhlášená roku 2002.[11] V Dřevčicích začíná v roce 2010[12]zrekonstruovaná turistická stezka Čertova rokle vedená Dolským údolím. Lesy ČR zde obnovily studánky (Čertova a Rasova), řadu mostků a povalové chodníky.[13] Silnice z Dubé do Holan tvoří hranici Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj, kam spadá část obce, ležící jižně od silnice. Katastr Dřevčic se zároveň překrývá s územím evropsky významné lokality Roverské skály.

Dřevčice leží na silnici vedoucí z Dubé severně do Holan, po které vede také cyklotrasa 211. Přes vesnici prochází zeleně značená turistická trasa z Tuhaně do Holan. V blízkém okolí nevede žádná železniční trať. Na hlavní silnici naproti hostinci se nachází autobusová zastávka Dubá,Dřevčice.

• Asi dva dva kilometry severně od vesnice se v Dolském údolí nachází zřícenina hradu Chudý hrádek. Pod zříceninou stával Dolský mlýn (Gründelmühle) s rybníkem. Zbytky hráze jsou ještě v terénu patrné.
• Budova bývalé školy (čp. 42)
• Usedlost čp. 4