Prvotní hřích

Prvotní či dědičný hřích v křesťanské teologii znamená stav hříšnosti („nesvatost“). Tento hřích je tedy stav nedokonalosti, který následoval poté, co Adam a Eva projevili první neposlušnost v Edenu.[4] Podle křesťanů se tato vlastnost, nedokonalost, předává člověku v okamžiku početí a přechází z generace na generaci[5] bez možnosti ovlivnění.[6][7][8][9]

Křesťané věří, že výkupní obětí Ježíše Krista mohou být za určitých okolností jim i dalším lidem následky prvotního hříchu odpuštěny a že je tak možný návrat a obnovení do rajského stavu před prvotním hříchem,[10] kdy lidé neumírali, žili v plnosti a v harmonii s Bohem, což je ze strany Všemohoucího vůči lidem nezasloužená laskavost a projev velké lásky.[11][9]

Ač někteří talmudští rabíni znali učení o tom, že celé stvoření bylo postiženo pádem Adama a Evy, a tato tematika se objevovala v řadě dalších spisů, samotný pojem dědičného hříchu, stejně jako pojem vykoupení z něho, je židovství, minimálně jak ho dnes známe, cizí.[12] Z tohoto důvodu jsou nedílnou součástí ranní židovské modlitby tato slova: „Bože můj, duše, kterou jsi mi dal, je čistá.“[13] Tato slova podtrhují víru v to, že každý člověk nejen začíná svůj život s čistým štítem, ale že od samého počátku žije s vědomím, že přáním toho, kdo vdechl do jeho chřípí onu duši neboli „dech života“,[14] je, aby konal dobro.[15] Pokud ale člověk z nějakého důvodu přece jen spáchá zlo a dopustí se tedy hříchu, má povinnost a možnost činit pokání, což je v rámci judaismu jediný instrument, skrze který je možné dojít odpuštění hříchu.

V ostatních náboženstvích, jako je hinduismus a buddhismus se vyskytuje nauka o karmě, která však má s "prvotním hříchem" velmi málo společného. V pojetí karmických náboženství se jedná o neustálý koloběh konání dobra a zla, ze kterého se konáním dobra může člověk sám od sebe vymanit, což je s učením Bible o vrozené nedokonalosti,[7] v naprostém nesouladu.

V rozhovoru s názvem "Mimozemšťané jsou mí bratři", poskytnutém vatikánským novinám L'Osservatore Romano, otec José Gabriel Funes, ředitel Vatikánské observatoře, uvedl: "Podle mého názoru možnost (života na jiných planetách) existuje"; "inteligentní bytosti, stvořené Bohem, mohou existovat ve vesmíru" a "někteří mimozemšťané mohou být dokonce bez prvotního hříchu"; "mohly by být (jiné bytosti), které zůstaly v plném přátelství se Stvořitelem.", dodal.[16]

Oficiální mluvčí Vatikánu, otec Federico Lombardi, jezuita, zveřejnil dne 21. února 2009 prohlášení, že takové dohady nesmí být zaměňovány za oficiální názor Svatého stolce.[17]

Feministická kritika v rámci feministické teologie rekonstruuje tradiční koncepci prvotního hříchu a hříchu obecně na teoretické i praktické rovině. Zabývá se důsledky tradiční interpretace prvotního hříchu z historicko-teologického hlediska a ukazuje, jakým způsobem se ještě dnes odráží ve vztazích mezi muži a ženami. Poukazuje na souvislost s dualistickým myšlením, které oběma pohlavím předurčilo určité vlastnosti. Ženy, které byly na tomto základě spojeny s přírodou, iracionalitou a sexualitou se nakonec staly ztělesněním hříchu jako takového. Feministické teoložky se snaží upozornit na chyby v této logice a na jeho důsledky.[18]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grzech pierworodny na polské Wikipedii.

• Kolektivní vina

• Obrázky, zvuky či videa k tématu prvotní hřích na Wikimedia Commons