Dóžovo povstání

Dóžovo povstání (též jako „Uherská selská válka“, slovensky Povstanie Juraja Dóžu nebo Uhorská roľnícka vojna) bylo velké povstání prostého lidu proti šlechtě v Uhersku v dubnu až červenci roku 1514, které vzniklo z neúspěšně organizované křižácké výpravy.

Dóžovo povstání
Dóžovi pěšáci na dřevořezu Gyuly Derkovitse
trvání: duben – červenec 1514 místo: Uherské království výsledek: porážka povstání
strany
povstání kuruků	Uherské království Uherské království
velitelé
Jiří Dóža Gergely Dóža	Štěpán Báthory Jan Zápolský Jan Bornemisa Jan Drágffy Pál Tomori
síla
cca 40 000	neznámá

9. dubna ostřihomský arcibiskup Tomáš Bakóca v Budíně z pověření papeže Lva X. slavnostně vyhlásil svolání křížové výpravy proti Osmanské říši, která na počátku 16. století ohrožovala Uhersko. Účastníci výpravy měli dostat odpustky. Jelikož uherská šlechta neměla o účast zájem, tvořily 40tisícové vojsko, které se sešlo v květnu v Budíně, chudé vrstvy (rolníci, studenti, městská chudina a podobně) nazývané tehdy kuruci. V čele vojska stál sedmihradský zeman Jiří Dóža, protože se nenašel uherský magnát, který by se tohoto úkolu ujal.

Jelikož uherská šlechta byla proti této výpravě a nemínila omluvit nepřítomnost poddaných na svých statcích, vyvolali kuruci v polovině května občanskou válku proti pánům, spojenou s vypalováním hradů a zabíjením šlechticů. Její centrum bylo v dnešním Maďarsku, bojovalo se i na Východním Slovensku a v Bratislavě.

Poprava Jiřího Dóži na dobové rytině)

V červenci kuruci obsadili uherské nížiny a části Sedmihradska. 15. července uherští magnáti, zejména Jan Zápolský a Štěpán Báthory, povstání porazili.

Jiří Dóža byl jako vůdce odsouzen k smrti a drastickým způsobem popraven v Temešváru. Nejprve byl veřejně mučen, korunován rozžahvenou železnou korunou jako "rolnický král" a upálen na hranici. 50 000 povstalců bylo zabito a pověšeno nebo nabodáno na kůly. Především však bylo uherským sněmem 10. října 1514 vyhlášeno nevolnictví (kodifikované i v Tripartitě).