Dálnice Ljulin

Dálnice nese jméno po pohoří Ljulin, přes něž vede.

Trasa dálnice

Dálnice začíná v nadmořské výšce 625 m a potom stoupá pohořím Ljulin až na svoje nejvyšší místo, zhruba na staničení km 6,4, kde dosahuje téměř 950 m n. m., a následně tunelem Malo Bučino překonává rozvodí Iskăr - Struma. Odtud klesá, přičemž se na dlouhém úseku pohybuje ve výšce okolo 850 m. Končí na silničním uzlu Daskalovo ve výšce 742 m, kde plynule přechází v dálnici Struma na svém staničení km 19,135 ≡ km 287,365.

V celé své délce je čtyřproudová se dvěma oddělenými jízdními směry a odstavným pruhem v každém z nich. Její návrhová rychlost je 100, resp. 110 km/h podle složitosti terénu.[1]

Výstavba dálnice byla zahájena poté, co Evropská komise schválila v prosinci 2004 spolufinancování stavby.[p 2] Očekávané náklady byly 148,5 miliónu €, z nichž 111,4 miliónu pocházelo z unijních fondů.[2]

Trasa dálnice po sejmutí ornice v květnu 2010 (u sídliště Filipovci)

V červnu 2005 byla vyhlášena veřejná soutěž na zhotovitele stavby[3] a v listopadu byly nabídky otevřeny. Uchazečů bylo 21 a ceny se pohybovaly od 142 219 849 € do 221 260 044 €, přičemž nejvyšší nabídka byla od česko-slovenského sdružení MeDo Ljulin (Metrostav + Doprastav).[4] Téhož měsíce byla vyhlášena veřejná soutěž na stavební dozor.[5]

Smlouva o výstavbě byla uzavřena se sdružením tureckých firem Mapa – Cengiz 8. srpna 2006 za cenu 137,382 miliónu €.[6] Vlastní práce byly zahájeny v lednu 2007 se lhůtou výstavby 3 roky. Když byly v červnu 2008 již provedeny práce v objemu 330 tisíc m³ výkopů, 152 tisíc m³ násypů, 10 tisíc m³ betonu, 1,1 tisíc tun výztuže a přes 2 tisíce metrů pilot, zdálo se, že by mohlo dojít ke zkrácení termínu,[7] nicméně postupně bylo zřejmé, že uvedení do provozu 30. září 2010 nebude dodrženo.[8] Aby se ulehčilo dopravě v trase Sofie – Pernik – dálnice Struma, byl 17. prosince částečně zprovozněn dálniční uzel Daskalovo, a to po dvou pruzích ve směru na Pernik a na Vladaju, jakož i propojení s dálnicí Struma.[9] Dálnice byla zprovozněna 15. května 2011.[10]

Celkové náklady dosáhly 185 miliónů €[1] a jde o první bulharskou dálnici, která byla kompletně postavena.[10]

Na trase se nachází tři tunely o celkové délce 1 260 m, 26 mostů s celkovou délkou 6 km, 3 silniční uzly a opěrné zdi o délce přes 2 762 m.[1]