Czerniawa Zdrój

Czerniawa Zdrój (do roku 1945 Bad Schwarzbach) je lázeňské sídlo na jihozápadě Polska u státních hranic s Českou republikou. Je součástí města Świeradów-Zdrój v okrese Lubáň v Dolnoslezském vojvodství. Řadí se mezi nejstarší lázeňská místa tohoto vojvodství.

Czerniawa Zdrój
Kostel Povýšení svatého Kříže
Poloha
Souřadnice50°54′54″ s. š., 15°18′14″ v. d.
Nadmořská výška~540 m n. m.
Časové pásmo+1
StátPolsko Polsko
VojvodstvíDolnoslezské
OkresLubáň
MěstoŚwieradów-Zdrój
Czerniawa-Zdrój
Správa
Statusčást města
Vznik17. století
Telefonní předvolba+48 75
PSČ59-850
Označení vozidelDLB
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sídlo se nachází v dolině Černého potoka (kdysi říčka Schwarzbach) při úpatí jizerskohorské Czerniawské Kopy (776 m n. m.). Procházejí tudy polské silnice číslo 358 a 361, které na hraničním přechodu do České republiky pokračují jako silnice II/291 směrem k Novému Městu pod Smrkem a Frýdlantu.

Místní části

Czerniawa-Zdrój sestává z několika osad, které byly původně samostatné. Krom vlastní Czerniawy (Bad Schwarzbach) jsou to následující:

  • Ulicko (Strassberg nebo Bergstrass)
  • Graniczna (Grenzdorf)
  • Łęczyna (Hermsdorf)

Historie

U říčky Schwarzbach, která tvořila hranici mezi Slezskem a Horní Lužicí, se v 17. století nacházela zpustlá sklářská huť, jež patřila šlechtickému rodů Schaffgotschů. Sklářský mistr Martin Schulz, který byl kvůli své evangelické víře vyhnán z Čech, zde postavil v roce 1651 novou sklárnu. Mezi zakladatele nově vznikající obce Schwarzbach patřili exulanti německé národnosti, ale k nim se brzy přidali i tzv. Stockböhmen (tj. „Češi jak poleno“), kteří rovněž prchali před násilnou rekatolizací. Vesnice patřila pod farnost Meffersdorf.[1]

Během osmdesátých let 18. století existoval u obce důl „Jan Nepomucký“, v němž se těžil kobalt. Roku 1782 došlo k objevu prvních minerálních pramenů s nízkou mineralizací obsahující hydrogenuhličitan vápníku a hořčíky železa, fluoru a radonu.

Na počátku 19. století vyrostla v obci lázeň, což přineslo její rozvoj. Roku 1860 byl postaven první lázeňský dům a roku 1910 se vybudoval lázeňský dům, který stále stojí.[2]

Po druhé světové válce přešla obec na základě rozhodnutí jaltské konference z německé pod polskou správu, poté došlo ke změně názvu na Leśny Zdrój,[3] které se ještě během následujícího roku (1946) změnilo na Czerniawa Zdrój.[4] Místní obyvatelstvo, pokud se nejednalo o Poláky, bylo vyhnáno, nový utvořený stát menšiny netoleroval.

Kulturní památky

Ke chráněným nemovitým památkám v Czerniawě Zdróji patří:[5]

  • kostel Povýšení svatého Kříže z let 1934 až 1937 v části Graniczna
  • dům číslo 12 v ul. Główna – zděná stavba z roku 1765, přestavěná na přelomu 19. a 20. stol.
  • Ďábelský mlýn (pol. Czarci Młyn), vystavěný roku 1890. Do roku 1951 jej pohánělo vodní kolo a je jedním z mála zachovaných ve zdejším regionu. Uvnitř stavby se nachází původní, nezměněné vybavení typické pro tyto stavby z přelomu 19. a 20. století.

Mezi další pamětihodnosti lze zařadit:

  • Pramen císaře Josefa (pol. Źródło Cesarza Józefa), před r. 1945 chráněný jako přírodní památka, v Ulicku
  • předválečné lázeňské vily a penziony
  • řadu dřevěných a polodřevěných lidových staveb, typických pro tuto část Jizerských hor

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czerniawa-Zdrój na polské Wikipedii.

  1. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 79, 335, 524.
  2. Uzdrowisko Świeradów Czerniawa – praktyczny przewodnik z fotografiami i mapami. Wycieczki piesze bliższe i dalsze. Jelenia Góra: Plan, 2003. ISBN 83-88049-27-5. (polsky)
  3. STAFFA, Marek. Góry Izerskie. Varšava - Krakov: Kraj, 1989. 37 s. (Słownik geografii turystycznej Sudetów; sv. 1). ISBN 83-7005-095-6. (polsky)
  4. Zarządzenie Ministrów: Administracji Publicznej i Ziem Odzyskanych z dnia 7 maja 1946. Varšava: Polský parlament, 1946. Zákon 44/1946, § 85.
  5. Rejestr zabytków nieruchomych woj. dolnośląskiego [online]. Varšava: Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2012-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-29. (polsky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.