Cyril Holuby

Rodný dům v Zemianském Podhradí

Holuby pocházel z rodiny protestantského faráře a botanika Jozefa Ľudovíta Holubyho. Narodil se v Zemianskem Podhradie, obci na česko-slovenském pomezí.[2] Kvůli svému vlasteneckému cítění musel Cyril Holuby odejít studovat do Prahy, kde navštěvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Ještě před jejím dokončením odešel do Brna.[3] Ve městě, s tehdy ještě silnou německou komunitou, se angažoval v přípravě pořadů a akcí pro české obyvatele.[2] Činný byl například v Klubu přátel výtvarného umění.[3] Při svém brněnském působení poznal doktora Františka Veselého, jenž budoval lázně v Luhačovicích. Veselý na radu svého bratrance, ředitele Vesny, Františka Mareše navázal při budování lázní spolupráci s Holubym.[2]

Roku 1902 začalo Holubyho luhačovické působení. Pracoval zde jako správce lázní. Za to dostával měsíční plat 160 korun a byt.[2] Bydlel v domku číslo 10, vybudovaném roku 1851. Objekt mu na své vlastní náklady přestavěl architekt Dušan Jurkovič. Podle plánů, na nichž pracoval během ledna 1902, přistavěl k přízemnímu zděnému domku roubené polopatro, které od původní stavby oddělil pásem z hrubých cihel. V přízemí se nacházel třípokojový byt s kuchyní, v patře pak čtyři hostinské pokoje. Stavba dostala jméno „Chaloupka“.[3][p. 1]

Postupně se Holuby vypracoval na inspektora lázní. Účastnil se i tamního společenského dění. Roku 1909 patřil mezi spoluzakladatele Sokola, působil v čele místní Českoslovanské jednoty, při kulturních pořadech recitoval básně a činný byl též v ochotnickém kroužku, který režisérsky vedl jeho zakladatel, luhačovický lékař Zikmund Janke. Vystoupil například v roli Karla IV. v dramatu Noc na Karlštejně od Jaroslava Vrchlického.[2]

Během roku 1909 Veselý Luhačovice opustil a posléze se stal generálním ředitelem Československých lázní. Z této pozice vyzval Holubyho k pozvednutí lázeňství na Slovensku. Roku 1918 tak Holuby odešel z Luhačovic a stal se ředitelem lázní v Tatranské Lomnici. Zdejší práce byla náročná a Holubyho postihl nervový kolaps.[2]

Zemřel na neznámém místě při cestě do Žiliny.[2] Od 19. května 1919 byl nezvěstný.[5] Není jasné, zda se stal obětí loupežného přepadení nebo zvolil dobrovolnou smrt.[2] Jeho ostatky se nikdy nenašly a 31. prosince 1929 byl prohlášen za mrtvého.[5]

Odhalování pamětní desky na rodném domě

V neděli 13. října 2013 odhalili generální biskup Miloš Klátik spolu s poslancem Národní rady Slovenské republiky Dušanem Bublavým pamětní desku na Holubyho rodném domě.[6]