František Veselý (1862)

František se narodil 18. března 1862 společně se svým dvojčetem - sestrou Marií do rodiny hostinského.[2] Nejprve se chtěl stát knězem, pak ale nastoupil na gymnázia v Brně a Německém Brodě a vystudoval[3] medicínu v Praze, kde byl roku 1886 promován na doktora veškerého lékařství. Zdejším studiem se zavázal k šestileté vojenské službě.[4] Během svých studií pečlivě sledoval tehdejší umělecký, politický i hospodářský život prostřednictvím Národních listů, které si již jako chlapec předplácel ze svých vlastních úspor.

Po zkušební době ve vojenské nemocnici v Praze byl tři roky lékařem u 23. pěšího pluku v Sarajevu. Post vojenského lékaře musel ale záhy opustit. Po návratu do své vlasti se usadil jako praktický lékař v Brně. Roku 1894 zakoupil František území v Šaraticích, kde nechal podle vzoru uherských pramenů vybudovat studny na shromažďování hořké vody.[2]

V únoru roku 1902 se stal výkonným členem správní rady pro akciové společnosti lázní Luhačovice a byl pověřen administračním a technickým řízením podniku. Dva roky sháněl potřebný kapitál pro vytvoření této akciové společnosti přes korespondenci, různé návštěvy a besedy. K přestavbě lázní získal MUDr. Veselý architekta Dušana Jurkoviče, ten vytvořil přirozené provázání architektury s krajinou. Stavby ve stylu lidové secese realizoval v letech 1902 - 1914. Za jeho vedení velmi vzrostla návštěvnost Luhačovic a hosté se rádi vraceli. Ze známých osobností rád navštěvoval lázně český akademický malíř Antonín Slavíček.[5]

Na počátku války odjel do Bělehradu, kde vedl tyfové oddělení. Zde ovšem onemocněl těžkým zánětem ledvin, který nadobro podlomil jeho zdraví. Záhy byl povolán do nemocnice v Kroměříži jako plukovní lékař. V roce 1908 se podruhé oženil. Jeho ženou se stala známá umělkyně a operní pěvkyně Marie Calma, s níž společně strávil čtrnáct let. Během let 1896 – 1910 soustavně přednášel o účincích minerálních vod a lázeňství na mnoha lékařských schůzích, a to nejen na Moravě a v Čechách, ale i v zahraničí – např. v Bělehradě nebo ve Varšavě. Od roku 1919 se věnoval naplno vlastnímu podniku – Šaraticím u Brna a zároveň se opět zabýval lékařskou praxí. O svých lékařských poznatcích si psal pečlivé poznámky. Léčil i bezplatně a kritizoval své kolegy. Tvrdil totiž, že z lékařů jsou spíše podnikatelé, kteří si nechávají za svoji práci platit a tím ztrácejí svobodu, nezávislost a objektivnost. Výsledky jeho léčení se projevily i v číslech: z 1800 nemocných Srbů, které léčil během balkánské války, jich zemřelo pouze 6.[2]

Během svého života udržoval stálou korespondenci s rodinou, pacienty a přáteli, mezi které patřil mimo jiné i Leoš Janáček, kterému František pomohl, když se vyskytly obavy o finanční úspěch opery Její pastorkyňa. Starosti se rozplynuly díky slibu MUDr. Veselého, který prohlásil, že „ručí za šest vyprodaných představení a že popřípadě doplatí, co by se nedostávalo.“ Marie Calma se poté na prknech opery sama objevila.[2]

František Veselý zemřel 6. ledna 1923 v Praze-Karlíně a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. V roce 1924 mu byl v Luhačovicích odhalen pomník. Po deseti letech od jeho smrti vydala Marie Calma knihu vzpomínek s názvem MUDr. František Veselý.[5]