Cunipert

Cunipert byl synem a nástupcem katolického krále Perctarita. Během exilu svého otce byl v zajetí v Beneventu se svou matkou Rosalindou.[2] Cunipert je spojován s trůnem svého otce od roku 678, kdy zákony regionální rady Milána odkazují na „dva panovníky vládnoucí společně“.[3] Jediným vládnoucím králem se stal po smrti svého otce, v roce 688.[4]

Alahis, vévoda z Trentu a Brescie, který se vzbouřil proti svému otci, využil Cunipertovy nepřítomnosti a zmocnil se královského paláce v Pavii, v němž se nechal stranou proariánských šlechticů dosadit na trůn langobardského království. Cunipert se včas dostal do bezpečí na ostrov Comacina na Comském jezeře.[2] Biskup Damien se pokousil navázat vztahy s uzurpujícím Alahisem, ale jeho iniciativa byla novým králem odmítnuta, proto se biskup postavil do čela katolického protestního hnutí požadujícího návrat Cuniperta. V roce 689 Alahis vyjel z Pavie zkontrolovat své vojenské jednotky, Cunipert využil situace a město obsadil. Alahis se odmítl vzdát trůnu a tak byl severně od Milána, v bitvě u Cornate d'Adda se svými furlánskými spojenci poražen a zabit.[2][5]

Poté Cunipert v Pavii shromáždil zástupce katolíků a členy Tří kapitol. Shromáždění zdůraznilo důležitost pouze jednoho křtu a jediného náboženství, což v roce 698 ukončilo schizma, které dělilo langobardskou církev v Itálii.[3]

V roce 689 Cunipert na svém dvoře přijal Cædwalla, bývalého krále Wessexu na jeho cestě do Říma. Ještě v roce 695 porazil Ansfrida, uchvatitele Furlánska a poté vládl v Pavii, v míru až do své smrti v roce 700.[6] Cunipert byl prvním langobardským králem, který razil mince se svou podobiznou.

Na trůnu lombardkého království ho následoval jeho syn Liutpert. Byl ještě nezletilým a tak vládl pod regentstvím vévody Anspranda.