Crimen sollicitationis

Revize Crimen sollicitationis byla vydána v roce 2001 ve formě instrukce De delictis gravioribus.[3][4] Za touto revizí stál prefekt Kongregace pro nauku víry Joseph Ratzinger, který byl v roce 2005 zvolen papežem

Dokument v úvodu obsahoval předběžná ustanovení, hlavní stať byla rozdělena do pěti „hlav“, za nimiž následoval schvalovací stať papeže Jana XXII. z 16. dubna 1962 a přílohy.

• Předběžná ustanovení (oddíly 1-14)
• Hlava I: První náznak zločinu (15-28)
• Hlava II: Soudní líčení
  • Kapitola I: Vyšetřování (29-41)
  • Kapitola II: Kanonická omezení a opatrnost obviněných (42-46)
  • Kapitola III: Vyvolání obviněných (47-54)
  • Kapitola IV: Vedení soudu, rozsudek a odvolání (55-60)
• Hlava III: Postihy (61-65)
• Hlava IV: Oficiální komunikace (66-70)
• Schválení papeže Jana XXII. (z 16. dubna 1962) (71-74)
• Přílohy
  • (rozdělení na „vzorce“ (formule) označené od písmene A do T)

Oddíl 11 hovoří o tom, že:

• soudní líčení (míněno nikoliv líčení soudů civilních, ale církevních) musejí být „zvládnuty“ s „maximální důvěrností“
• diskrétnost je hlavní starost celé této procedury
• poté, co je vynesen rozsudek, nesmí být soudní proces nikdy později zmíněn
• naprosto každý člověk s jakoukoli relací k tribunálu musí být vyrozuměn, že je vázán neporušit „nejpřísnější tajemství“ (tajemství svatého úřadu, the secrecy of the Holy Office) ohledně všech relevantních osob a věcí, a to pod trestem automatické exkomunikace (latae sententiae).

Tímto tento dokument uvalil absolutní utajení na soudní líčení, jeho vedení i po jeho rozsudku bez ohledu na jeho výsledek. Slib tajnosti (v příloze dokumentu, části nazvané „Formula A“) je uvalen nejen na členy tribunálu ale i na osobu nebo osoby, které na homosexuální, pedofilní, zoofilní chování nebo sexuální návrhy kněží nebo biskupů upozornili; dále na svědky a též na obviněného, který (podle oddílu 13) případ mohl probírat pouze s jeho právním zástupcem. Přísaha udržení tajnosti je v dokumentu velmi přísně definovaná a vyzrazení bylo nepřípustné „…přímo ani nepřímo, gestem, slovem, psaným projevem ani žádným jiným způsobem, pod žádnou záminkou, ani tou pro vyšší princip či pro vysoce naléhavý a vážný důvod…“.

Církevní trest za porušení tajemství členy tribunálu znamenal automatickou exkomunikaci. V případě obviněného kněze byla trestem pouze suspenze a divinis. Na žalobce a oběti se žádné církevní tresty nevztahovaly, pokud k porušení nedošlo po výslovném varování během vyšetřování (Sekce 13).

Církev v reakci na dokument BBC, kterému vytýká zkreslování informací, řekla, že Crimen sollicitationis se nijak netýká povinnosti mlčet o zneužívání chlapců, ale povinnosti chránit zpovědní tajemství a kajícníky i v případech, kdy by došlo ke zneužívání svátosti smíření ze strany kněží.[5]

Dokument taktéž nijak nikoho nevázal k tomu, že o zločinech kněží nemá informovat policii. Týkal se striktně práva církevního a povinností zúčastněných pouze během církevního vyšetřování.[6]