Chuang Tching-ťien

Chuang Tching-ťien používal zdvořilostní jméno Lu-č’ (čínsky pchin-jinem Lǔzhí, znaky zjednodušené 鲁直, tradiční 魯直) a pseudonym Šan-ku tao-žen (čínsky pchin-jinem Shāngǔ dàorén, znaky 山谷道人, volně „Taoista z horské doliny“).[1][pozn. 1]

Ukázka Chuang Tching-ťienovy kaligrafie

Chuang Tching-ťien se narodil roku 1045, pocházel z Feng-ningu (moderní okres Siou-šuej v prefektuře Ťiou-ťiang v provincii Ťiang-si.[1] Patřil k prominentnímu rodu vzdělanců a úředníků, proto mohl od dětství studovat konfucianismus, literaturu a umění. Zdárně prošel všemi stupni úřednických zkoušek, roku 1067 složil poslední z nich (na druhý pokus, když roku 1064 neuspěl) a získal hodnost ťin-š’. Poté nastoupil úřední kariéru, zprvu jako okresní přednosta v severní Číně, roku 1072 složil dodatečné zkoušky a byl jmenován lektorem císařské akademie v Ta-mingu, tehdy Severním hlavním městě.[3]

Od roku 1078 se přátelil s významným politikem a učencem Su Š’em. Roku 1080 byl okruh literátů kolem Su Š’a kritizující Wang An-š’ovu „novou politiku“ obviněn z buřičství a potrestán,[2] Chuang Tching-ťien pokutou a přeložením do okresu Tchaj-che ve střední Ťiang-si. Později sloužil jako správce kraje v Šan-tungu. Obě místa spravoval mírně, se zájmem o život lidu.[pozn. 2] Po nástupu nového císaře Če-cunga byli odpůrci „nové politiky“ rehabilitováni a Chuang Tching-ťien povolán do metropole pracovat v Historickém úřadu. Společně se Su Š’em tehdy ve sporech o moc zaujali umírněnou pozici, když odmítali plošnou čistku stoupenců předešlé vlády a argumentovali pro využití všech schopných politiků.[4] Svou učenost uplatnil jak při práci na oficiálních análech císaře Šen-cunga,[1] tak když ho S’-ma Kuang požádal o spolupráci při vydání svého Všeobecného zrcadla na pomoc vládě. Mezi učenými přáteli tehdy vytříbil svou kaligrafii.[4]

V letech 1091–1093 držel smutek za matku (otec zemřel už roku 1058)[3], ale záhy po návratu do úřadu se změnila vláda a následujícího roku byl odeslán do vzdáleného S’-čchuanu.[5] Až roku 1100 byl se svými druhy omilostněn a obdržel čestný úřad, po dvou letech se však vládní politika opět změnila[6] a Chuang Tching-ťien byl opět nucen odejít na periférii říše. Zemřel roku 1105 v I-čou (dnes v městské prefektuře Che-čch’ v jihočínské Kuang-si).[1]

Jeho nekonvenční, pečlivě vystavěné básně soustředěné na introspektivní zkoumání vlastního nitra ovlivňovaly čínské básníky až do 20. století.[1] Básníci navazující na jeho styl mu dali označení ťiangsiská škola.

Spolu se Su Š’em, Mi Fuem a Cchaj Siangem patří k čtyřem sungským mistrům kaligrafie. V kurzivním písmu se vyrovnal Su-š’ovi,[7] jeho osobitý styl je charakteristický zhušťováním tahů uprostřed znaků kontrastujícím s ven směřujícími vnějšími tahy.[8] Ceněn je zejména pro své „bláznivé konceptní písmo“ tvůrčím způsobem rozvíjející dědictví tchangských Chuaj-sua a Čang Süa.[7]