Chu Jao-pang

Chu Jao-pang pocházel z chudé rodiny z jihočínské provincie Chu-nan a do Komunistické strany Číny vstoupil už jako čtrnáctiletý a účastnil se Dlouhého pochodu v letech 1934–1935. Pak působil v Čínské rudé armádě.

Po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 stoupal Chu v stranické hierarchii až do počátku Kulturní revoluce v šedesátých letech, v kterých byl dvakrát odeslaný na venkov (a dvakrát rehabilitovaný). Po smrti Mao Ce-tunga pomohl Tengovi Siao-pchingovi v boji o moc s Chuou Kuo-fengem, tehdejším předsedou Komunistické strany Číny. Po úspěšném převzetí moci v roce 1981 se stal Teng Siao-pching šedou eminencí v méně významných funkcích a Chu Jao-pang jako jeden z jeho nejbližších spojenců získal formálně nejvyšší stranickou funkci.

Během svého působení rehabilitoval Chu Jao-pang řadu obětí Kulturní revoluce, mimo jiných také bývalého prezidenta Lioua Šao-čchiho. Díky jeho podpoře liberálních hospodářských reforem rostla jeho oblíbenost. Po studentských nepokojích v roce 1986 byl ovšem v roce 1987 z nejvyšších funkcí odvolán, byť formálně zůstal členem Stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny.

Dne 8. dubna 1989 jej během zasedání politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny v Čung-nan-chaji v Pekingu postihly srdeční problémy, v důsledku kterých 15. dubna zemřel. Ze studentského památečního shromáždění po jeho úmrtí se nakonec staly protesty vedoucí k masakru na náměstí Nebeského klidu.