Chryzoberyl

Chryzoberyl (Werner, 1790), chemický vzorec BeAl2O4, je kosočtverečný minerál. Název složen z řeckých slov χρυσός (chrysos) = zlatý a βήρυλλος (berylos) = beryl, které popisují barvu minerálu.

Chryzoberyl

Chryzoberyl, Brazílie

Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec BeAl2O4
Identifikace
Barva žlutá, světle zelená...
Vzhled krystalu krátce prizmatické
Soustava kosočtverečná
Tvrdost 8,5
Lesk skelný, mastný
Štěpnost dobrá
Index lomu nα = 1,746
nβ = 1,748
nγ = 1,756
Vryp bílý
Hustota 3,7 g ⋅ cm−3
Rozpustnost v kyselinách nerozpustný

Původ

  • magmatický – v žulových pegmatitech;
  • metamorfní – vysokoteplotní svory, kontaktní zóny ultramafických hornin;
  • sekundární – díky odolnosti vůči zvětrávání se hromadí v náplavech.

Morfologie

Srdcovité dvojče, Barma

Krystaly mají tvar tabulek {001} nebo jsou krátce prizmatické podle [100]. Velikost krystalů do 22 cm. Na {001} rýhování rovnoběžné s [100]. Dvojčatění běžné podle {130}, vytváří buď srostlice ve tvaru srdce, nebo vícenásobná kontaktní a penetrační dvojčata dávají vzniknout pseudohexagonálním krystalům.

Vlastnosti

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 8,5, křehký, hustota 3,7 g/cm³, štěpnost dobrá podle {110}, lom lasturnatý, nepravidelný.
  • Optické vlastnosti: Barva: odstíny zelené, smaragdově zelená, žlutozelená, žlutá, modrá. Lesk skelný, mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný, může být i opakní s měňavou inkluzí, vryp bílý. Žlutozelená luminiscence.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Be 7,10 %, Al 42,50 %, příměsi Cr, Fe3+. O 50,40 %. V kyselinách nerozpustný.

Odrůdy

Cymofán
  • alexandrit – na denním světle zelený až smaragdový, v umělém světle červený až fialový
  • cymofán – chryzoberylové kočičí oko – zlatožluté se stříbrobílou čarou

Podobné minerály

Parageneze

Využití

Drahý kámen – fasetové brusy, kabošony.

Naleziště

Vzácný minerál.

Odkazy

Literatura

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 718–722
  • DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.