Christian Heinrich Spiess

Christian Heinrich Spiess, jindy Spieß, v češtině také Gindřich Špys nebo Sspyss (4. dubna 1755 Freiberg – 17. srpna 1799 Bezděkov) byl původem německý, v Čechách naturalizovaný spisovatel románů a dramat, také herec.

Christian Heinrich Spiess
Narození4. dubna 1755
Freiberg
Saské kurfiřtství Saské kurfiřtství
Úmrtí17. srpna 1799 (ve věku 44 let)
Bezděkov
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Povoláníautor, divadelní herec, spisovatel, herec, romanopisec a dramaturg
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis
Spiessův náhrobek na hřbitově v Bezděkově

Narodil se v saském Freibergu v luteránské rodině. Po studiu gymnasia ve Freibergu a konverzi ke katolicismu odešel údajně do kláštera v Oseku[1] a dále studoval v Praze. Ze studií zběhl k Wahrově kočovné herecké společnosti, kde se uplatnil jako herec, oblíbil si roli Schillerova Loupežníka. Napsal tři divadelní hry. Zamiloval se do herečky Wahrovy společnosti Sophie Körnerové (1750–1817). V roce 1784 byl pozván hrabětem Kašparem Künigelem, aby se stal správcem jeho panství Bezděkov. Spiess pozvání přijel a přijel na Bezděkov spolu se Sofií, která se brzy stala milenkou hraběte Kunigela. Spiess Sofii opustil a navázal vztah s Kunigelovou manželkou Marií Theresií, ale i přesto přetrvávalo přátelství s hrabětem. Spiess však začal být zádumčivý a začal se toulat po krajině. V Tupadelských skalách si postavil poustevnickou chýši a začal zde psát hororové romány. Tíhl k morbidním tématům, melancholii a šílenství. Hororovou atmosféru skal údajně umocnil vybudováním umělého hřbitova. Jeho romány měly úspěch a byly překládány do dalších jazyků již za jeho života. Spiess však všechny své honoráře rozdal, za což byl u místních obyvatel velmi oblíbený.[2]

Zemřel pravděpodobně 17. srpna 1799, ale objevuje se i datum 19. srpna 1799. Podle oficiální diagnózy trpěl tuberkulózou, podle jiné hypotézy se nakazil břišním tyfem od své milenky, manželky hraběte Künigla, Marie Theresie, která zemřela a břišní tyfus o tři týdny dříve.[3] Je pohřben na hřbitově v Bezděkově.

Dílo

Ve svých rytířsko-loupežnických a strašidelných románech se inspiroval nápady na djěovými zápletkami z Goethova  dramatu Götz von Berlichingen a Schillerových knih, a to dramatu Loupežníci (Die Räuber, tiskem vyšlo roku 1781, na scénu uvedeno 1782) a nedokončeného románu Strážce duchů (Der Geisterseher, vycházel v časopisu Thalia v letech 1786–1789).

Dramata
  • Die drei Töchter (Tři dcery); 1782
  • Marie Stuartovna; 1783; tuto tragédii napsal 17 let před Fridrichem Schillerem; roku 1784 byla uvedena ve dvorním divadle ve Vídni.
  • Klara von Hoheneichen. Rytířská hra, 1792

Romány

Byl pokračovatelem britského tzv. Gotického románu, který do literatury uvedl Horace Walpole. Spiess psal hlavně pod vlivem prací dalších dvou představitelů tohoto žánru, Ann Radcliffové a románu Mnich anglického spisovatele Matthewa Gregory Lewise. Patřil k zakladatelům německé verze tohoto žánru, hororového románu (Schauerroman) a svými současníky byl rovněž ovlivněn. V témže stylu, ale jemnější formou psali dva Spiessovi současníci, od roku 1778 publikující Carl Gottlob Cramer (1758–1817) a Goethův švagr Christian August Vulpius (1762–1827).[3] Tyto příběhy, atraktivní prostředím záhrobí a zločinu v dávném středověku (nejčastěji ve 13. století), ho proslavily. Byl ve své době a následně do 60. let 19. století hojně čteným autorem. K nejpopulárnějším patřily strašidelné příběhy ze 13. století jako Der Löwenritter, nebo:

  • Das Petermännchen, Geistergeschichte aus dem dreizehnten Jahrhunderte (1793), Hrdinou románu je rytíř, kterého zlý duch v podobě trpaslíka navádí ke znásilnění, incestu a vraždě předtím, než jej ďábel roztrhá na kusy.[4]

Další horory:

  • Der alte Überall and Nirgends
  • Die Löwenritter (Lví rytíř)
  • Hans Heiling, vierter und letzter Regent der Erd- Luft- Feuer- und Wasser-Geister.[3]
  • Biographien der Selbstmörder (Životopisy sebevrahů) 1786; vydavatelem jeho knih byl pražský nakladatel Jan Ferdinand rytíř ze Schönfeldu

V češtině vyšly:

  • Hugo a Kleta, aneb kamenná svadební postel zte čtrnáctého století
  • Skalní duchowé, aneb Prawdivé příběhy barona z Bilenbachu
  • Krásná Oliwie, aneb, Strassidlo u bjlé wěže: prawdiwá historie z třináctého stoletj; na česko wyložená od Prokopa Šediwého. Praha 1867
  • Zazděná slečna aneb Podivné příhody Marie z Hohenturu, rytířská historie z třináctého století'

Ohlas

Spiessovo literární dílo znovuobjevil Jakub Arbes, který Spiesse považoval za naturalizovaného Čecha. Některými náměty se u Spiesse inspirovali Karel Hynek Mácha a Josef Váchal, který o něm napsal knihu, vlastnoručně ji vysázel z dřevěných liter a vytiskl, a dále se inspiroval pro svůj Krvavý román.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian Heinrich Spiess na anglické Wikipedii.

  1. Stanislav Motl v ČR 2, 11.11.2019
  2. Básník hrůzy [online]. ČT [cit. 2022-01-25]. Dostupné online.
  3. CHISHOLM, Hugh. Encyclopaedia Britannica Dict.A.S.L.G.I.11thEd.Chisholm.1910-1911-1922.33vols.. [s.l.]: Encyclopaedia Britannica, 1911. (anglicky)
  4. CLUTE, John; GRANT, John. Encyclopedia of Fantasy (1997) – Germany [online]. Tha Encyclopedia of Science Fiction, 1997 [cit. 2018-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-22. (anglicky)

Literatura
  • MOTL, Stanislav. Osudové lásky. Milostná dramata slavných i zapomenutých. Praha: Rybka Publishers, 2020. 358 s. ISBN 978-80-87950-79-1. Kapitola Říkali mu básník hrůzy, s. 9–31.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.