Chráněné bydlení

Jedná se o samostatné bydlení, které je vybudované v rámci sociální ústavní péče. Klienti mají přísně strukturovaný denní režim, který je úzce spjat s životem a děním ústavu. Klienti mají větší soukromí, důstojnější podmínky pro bydlení, individuálnější přístup a práci v menších skupinách.[6]

Jde většinou o činžovní domy, které obsahují na sobě nezávislé byty. Každá bytová jednotka má 3–4 klienty a asistenta. Celkový počet klientů by neměl přesáhnout 20 lidí, aby se neztratila rodinná atmosféra. Výhodou je nejen soukromí jednotlivých klientů, ale také možnost odlišného přístupu každého klienta. V některých případech je nezbytné přizpůsobit prostředí bytu klientovi a jeho postižení.[6]

Jde o úplnou integraci klienta do klasické bytové zástavby převážně městského typu. Asistenční služby jsou stanoveny podle potřeb klienta, které vyplývají z postižení klienta. V bytě žije 1–5 klientů a jejich asistent, který jim pomáhá při vedení domácnosti. Den tráví ve stacionářích nebo v chráněných dílnách. Každý klient má vlastní pokoj, kde je respektováno jeho soukromí.[6]

• Klienti jsou klidnější, spokojenější a řeší méně konfliktů, neboť ve skupinách o více lidech vzniká velmi často ponorková nemoc.[7]
• Růst sebevědomí, zvyšují se kompetence v oblasti sebeobslužných činností, klienti se učí rozhodovat sami za sebe a zvykají si na to, že si mohou vybírat z více variant.[7]
• Klienti nejsou "přepečováváni" a mohou tak dosáhnout na strop svých možností, což v institucionálních zařízeních mnohdy není možné.[7]

• Potenciální izolovanost klientů, která se odvíjí od umístění bytů, počtů osob v bytech a od jejich dostupnosti.[7]
• Pasivita klientů, kteří byli zvyklí na neustálou motivaci k činnostem a v tréninkovém bydlení si mohou rozhodovat o svém volném čase, což u některých z nich může vést k trávení většiny času například u televizního přijímače.[7]
• Nesouhlas rodiny s přestěhováním do bytu, neboť mají obavy z toho, že by uživatelům mohl někdo ublížit, že by mohli selhat v každodenních situacích, kdy se musí sami rozhodovat.[7]

Chráněné bydlení ve Vídni je řešenou formou speciálně upravených bytů, které se nacházejí v běžných bytových domech. Tento typ služeb je určen seniorům, kteří ze zdravotních nebo sociálních důvodů nemohou, popřípadě nechtějí bydlet sami, a přitom jejich stav není natolik závažný, aby museli být trvale ošetřováni.[9]

Princip bydlení seniorů je ve všech bytech totožný. Každý má svou ložnici, kterou si může upravit podle sebe. Obyvatelům jsou poskytovány služby podle jejich individuálních potřeb. V bytě jsou od 7 do 15 hodin přítomny pečovatelky a po zbytek dne jsou senioři v bytech sami. V bytech jsou nainstalována zařízení, kterými mohou přivolat pomoc. V případě krátkodobé nemoci odchází klient dočasně do nemocnice. Pokud se zdravotní stav, zhorší natolik, že potřebuje pravidelnou zdravotní péči, dochází za ním pracovníci. Smyslem je umožnit klientovi setrvat v bytě až do konce jeho života. Klienty pravidelně navštěvuje sociální pracovník a psycholog. Pokud si klienti sami nechtějí zajistit potravu a úklid, je jim tato služba také nabídnuta.[9]

Pokud mají klienti zájem, spolupracují navzájem. Mají tak možnost zachovat si vysokou míru soukromí a autonomie v rozhodování o své životní situaci, aniž by člověk musel zůstat sám, izolovaný od okolí, bez kontaktů, či bez pomoci. Za klienty mohou docházet i jejich rodinní příslušníci. Senioři se spontánně setkávají s ostatními obyvateli bytu, sousedy ostatních bytů a nebo mohou docházet do kontaktních center.[9]

Za pobyt v těchto bytech platí senioři nájemné a poplatky za další užívané služby. Jestliže nejsou příjmy seniorů dostačující, doplatí rozdíl město. Zájem o tuto formu bydlení v současné době roste.[9]

Motivací pro realizaci projektu v Amsterodamu byla snaha vyhovět požadavkům tamějších seniorů a to, aby navýšili počet speciálních domů s chráněným bydlením pro seniory. Zejména šlo o takové domy, které jsou v blízkosti domovů pro seniory. Tento typ služby splňuje představy o udržení vlastní autonomie obyvatel těchto domů. Pokud se však žadatel o chráněný byt přestěhuje z domova seniorů, může dojít k přetrhání původních vazeb. Organizátorům jde o to, aby byty byly v těsné blízkosti domovů pro seniory. Správa pro sociální bydlení vyvíjí aktivity pro seniory v oblasti chráněného bydlení. V oblasti působí agentura, která poskytuje služby domácí péče. Většina seniorů je napojena na Amsterdam Alarm Project, který patří k domovu pro seniory De Klinker, a ten zajišťuje péči o seniory a slouží jako komunitní centrum. Senioři mohou také využívat jídelnu.[9]

Záměrem projektu bylo vytvořit alternativu k domům chráněného bydlení tak, aby byl v maximální možné míře zachován rozsah pomoci, který může tento typ služby svým klientům zajistit, a zároveň aby nemuseli zájemci o pomoc rezignovat na své přirozené prostředí.[9]

Chráněné bydlení Villa Vallila je v malé vesničce Červený Újezd u Votic. Ve vile žije maximálně 10 klientů, které mají sníženou soběstačnost zdravotním postižením nebo sociálním znevýhodněním. Součástí zařízení je i terapeutická dílna a malý domek, kde jsou 2 samostatné byty. Zde jsou klienti, kteří se zvládají postarat sami o sebe a nejsou tolik závislí na asistentech. Posláním komunitního domu je umožnit plnohodnotný život v přirozených podmínkách lidského společenství a podporovat klienty při začlenění do běžného prostředí. Cílem bydlení je vytvářet vhodné pracovní podmínky, vyhledávat pracovní příležitosti, podílet se na kulturním životě obce a nabízet pracovní začlenění lidem s postižením.[10]

Domov pro osoby se zdravotním postižením je určen pro dospělé osoby s mentálním postižením včetně přidružených vad. Byty se skládají ze dvou samostatných jednotek. V jedné bydlí ženy a v druhé muži. Klienti mohou tyto byty využívat neomezeně. Při jejich vytváření vycházela organizace z potřeb uživatelů, z možnosti zvyšovat míru soběstačnosti a ze snahy o integraci do běžné společnosti.[7]

Dle zařízení došlo po zařazení klientů do cvičných bytů k určitému zlepšení, a to v oblasti rozhodování, sebevědomí a sebeobsluhy. Jezdí sami na nákupy a výlety. Zpočátku zde působil na poloviční úvazek vychovatel a na celý úvazek asistentka. V současné době již nejsou potřeba.[7]

V rámci zařízení je možnost pracovat v chráněné dílně, kde balí kelímky na vodu a tácky na grilování a funguje zde výborná spolupráce s obcí.[7]

Zařízení poskytuje zázemí 217 uživatelům, kteří jsou rozděleni do osmi domovů podle míry potřebné podpory a péče. V rámci zařízení jsou vybudovány dva byty, ve kterých bydlí čtyři uživatelky od roku 2007. Délka příprav na samostatnější formu není striktně vymezena a odvíjí se od schopnosti uživatelů. Limitující je v tomto případě dostupnost bytů pro osoby s postižením. Zkušenosti s tímto typem bydlení jsou pozitivní. U uživatelek se zvyšuje sebevědomí, učí se novým dovednostem včetně sebeobslužných činností, učí se komunikovat a komunikují s okolním prostředím. Postupně tak nabývají pocitu jistoty a vnitřního bezpečí. Klientky pracují na pracovní smlouvu v prádelně, zahradě nebo dělají pomocné práce.[7]

Toto centrum nabízí širokou škálu služeb pro osoby s mentálním či vícenásobným postižením. Služby jsou poskytovány ve spolupráci s rodinou či přirozeným sociálním prostředím. V oblasti pobytových sociální služeb nabízí tyto alternativy: domov pro osoby se zdravotním postižením, chráněné bydlení domov a podpora samostatného bydlení.[7]

Chráněné bydlení využívá 16 dospělých klientů. Cílem služby je umožnit lidem s mentálním postižením zapojit vlastní schopnosti a dovednosti k osobní realizaci a vedení plnohodnotného života srovnatelného se životem vrstevníků. Klienti jsou podporování v běžných úkonech, péči o domácnost, samostatném pohybu ve vnějším prostoru, kontaktu se společenským prostředím, zajištění vzdělávání nebo přiměřeného pracovního uplatnění, uplatňování práv a oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí.[7]

Služby domova na zámku mohou využívat uživatelé ve věku od tří let, kteří mají mentální postižení v kombinaci s jiným postižením, jež vyžadují různý stupeň míry podpory. Celkově tyto služby využívá 129 uživatelů, přičemž tři z nich jsou v současné době uživateli cvičného bytu. Bydlení v bytech není časově omezeno, mohou zde bydlet po dobu neurčitou. Uživatelům je poskytována velká míra podpory, což se týká především celodenní přítomností zaměstnanců. Ti podporují uživatele v učení se novým dovednostem, mezi něž patří hospodaření s penězi, nakupování, vaření, dodržování zásad základní hygieny, cestování v hromadných dopravních prostředcích atd.[7]

Domov Betlém je stará vila, která podporuje rodinnost a příjemnost. Stojí na zvláštním modelu. Přicházejí do něj mladí lidé, kteří jsou bez závazků a jsou ochotni nějakou dobu žít s lidmi s postižením. Princip spočívá v tom, že jde o společné rozhodování, co se bude konat, kam se pojede na výlet, kam na dovolenou, kdo a co bude dělat. Všichni mají zodpovědnost. Každý má svůj úkol, povinnost, odpovědnost, radost, když se na někoho může obracet. Všechny finance na realizaci domova získali od dárců. V domově Betlém trvale žije 9 obyvatel, kteří jsou na vozíku.[11]