Chotěbuz

Jméno vesnice bylo odvozeno (praslovanskou přivlastňovací příponou -jь pro mužský rod) od osobního jména, jehož praslovanská podoba byla Chotěbǫdъ (v jeho druhé části byl slovesný základ tvarů budu, budeš atd.). Toto osobní jméno v češtině pravidelnými hláskovými změnami získalo podobu Chotěbud (od něj bylo odvozeno jméno Chotěbudic na jihozápadě Moravy), zatímco téměř všechny písemné doklady jména Chotěbuzi ukazují zakončení -banz, -ben(d)z, které je typické pro polštinu a její nářečí, případně pro přechodná nářečí polsko-česká (jen z roku 1447 je doloženo české zakončení -budz). Význam (původně mužského) místního jména byl "Chotěbudův majetek". Teprve koncem 19. století bylo jméno upraveno podle českého hláskosloví. Německé jméno se vyvinulo z polského, v místní lidové mluvě se používá tvar Kocybync.[3]

První písemná zmínka o Chotěbuzi byla v listině listině ze dne 26. května 1229[4] papeže Řehoře IX., kterou potvrdil a vyjmenoval výčet desátků z vesnic pro týnecké opatství, a které již dříve listinou z 7. prosince 1227[5] daroval týneckému opatovi Lutfrydovi[pozn. 1][6] vratislavský biskup Vavřinec Doliveta.[pozn. 2][7][8]

V roce 1447 se stala součásti fryštátského panství. V 16. století pak součásti těšínského knížecího dvora. Od roku 1592 pak byla v držení řady šlechticů, viz článek Zámek Chotěbuz. Po sekularizaci řádu v roce 1559 a předání obce knížetem Václavem Adamem svému kancléři Wacłavu Rudzkiemu byl postaven kamenný zámek a kruhová věž, které existují dodnes. V roce 1782 proběhla pozdně barokní přestavba panství a v roce 1840 byl přeměněn na lovecký zámeček . V roce 1872 byla v budovách otevřena Slezská národní zemědělská škola, která fungovala až do roku 1923. Podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 měl Chotěbuz 592 obyvatel, z nichž 563 (95,1%) bylo polsky, 25 (4,2) německy a 4 (0,7%) česky mluvicích, 262 (44,3%) byli katolíci, 327 (55,2%) byli evangelici a 3 (0,5%) bylo jiného vyznání[9].

V roce 1975 byla obec Chotěbuz připojena k Českému Těšínu, od něhož se opět oddělila dne 1. ledna 1998.[10][11]

V roce 1991 byl v obci postaven a slavnostně otevřen jeden z největších mostů v Evropě, který spojuje Českou republiku s Polskou republikou. Zároveň patří mezi největší hraniční přechody v České republice.

Rekonstrukce elektrifikace obce proběhla do roku 1967 mimo části Podobora. Plynofikace začala v roce 1987. Obec má dokončenou vodovodní síť v roce 1997. Nová telefonní ústředna byla vybudována v roce 1998 a mohlo tak proběhnout celoplošné napojení obce.

Sídelní strukturu tvoří tři katastrální území: Chotěbuz, Zpupná Lhota a Podobora. Část katastru obce se nachází na důlním poli Dolu ČSM.

V obci žije přibližně 1 400[1] obyvatel. Část z nich tvoří polská menšina. Nachází se zde archeopark[12], soustava bunkrů postavených za první republiky v roce 1937–1938[13], Rybí dům[14], jezdecký klub – JK Chotěbuz o.s.[15], kulturní dům, zámek a hláska, mateřská školka a základní škola.

• Zámek Chotěbuz
• Hláska u zámku Chotěbuz
• Epitaf Trachů z Březí
• Památník obětem druhé světové války[16]
• Kaple Nejsvětější Panny Marie Pomocnice křesťanů z roku 1936 s přilehlým římskokatolickým hřbitovem s křížem z roku 1925 a výše zmíněným památníkem obětem nacismu
• Evangelická kaple s přilehlým evangelickým hřbitovem