Chlorid platnatý

Chlorid platnatý je chemická sloučenina se vzorcem PtCl2. Jde o důležitý prekurzor pro přípravu dalších sloučenin platiny. Existuje ve dvou krystalových formách, α-PtCl2 je hnědozelený, β-PtCl2 je tmavě červený, obě formy jsou nerozpustné ve vodě, ale dobře se rozpouští v kyselině chlorovodíkové za tvorby [PtCl4]2−.[2]

Chlorid platnatý

Pevný chlorid platnatý

Krystalová struktura β-chloridu platnatého

Obecné
Systematický název Chlorid platnatý
Anglický název Platinum(II) chloride
Německý název Platin(II)-chlorid
Sumární vzorec PtCl2
Vzhled zelená pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 10025-65-7
PubChem 2770
SMILES Cl[Pt]Cl
InChI 1S/2ClH.Pt/h2*1H;/q;;+2/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost 265,99 g/mol
Teplota tání 581 °C
Teplota varu rozkládá se
Hustota 6,05 g·cm−3
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Bezpečnost

GHS05

GHS07

GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struktura

Strukturně je podobný chloridu palladnatému. Tyto chloridy existují v polymerní formě (α) a šesterečné (β) struktuře. β forma po zahřátí na 500 °C přechází na formu α. V obou formách jsou atomy platiny koordinovány ke čtyřem chloridovým iontům. Každý chlorid je koordinován ke dvěma atomům platiny.

Příprava

β-PtCl2 lze připravit zahříváním kyseliny hexachloroplatiničité na vzduchu na teplotu 350 °C:[3]

H2PtCl6 → PtCl2 + Cl2 + 2 HCl

Tato metoda se běžně používá, protože kyselinu hexachloroplatiničitou lze vyrobit přímo z kovové platiny. Vodný roztok H2PtCl6 lze také redukovat solemi hydrazinu, ale tato metoda je pracnější.

Ačkoliv PtCl2 vzniká reakcí platiny s plynným chlorem, je obtížné zabránit vzniku chloridu platiničitého (PtCl4). Ten se ale při teplotě nad 450 °C rozkládá zpět na chlorid platnatý a chlor:[4]

PtCl4 → PtCl2 + Cl2

Využití

Většina reakcí chloridu platnatého vede k tvorbě komplexů s ligandy (L), během nich dochází k depolymeraci přerušením vazeb Cl-Pt-Cl:

PtCl2 + 2 L → PtCl2L2

Tyto reakce mohou být matoucí, přídavkem amoniaku získáme zdánlivě PtCl2(NH3)2, ale ve skutečnosti jde o Magnusovu zelenou sůl, [PtCl4][Pt(NH3)4].

Mnoho komplexů platiny nachází praktické využití, např.:[5]

  • růžový K2PtCl4, široce rozšířený, ve vodě rozpustný derivát.
  • bezbarvý cis-PtCl2(NH3)2, známý jako cisplatina.
  • bezbarvý cis-PtCl2(P(C6H5)3)2, jednoduše krystalizovatelný komplex, který slouží k přípravě komplexů typu PtX(Cl)(P(C6H5)3)2 (X = H, CH3, atd.).

Některé z těchto látek jsou zajímavé pro homogenní katalýzu v organické chemii nebo jako léčiva.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Platinum(II) chloride na anglické Wikipedii.

  1. Platinum(II) chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. OCLC 320245801 S. 1428.
  3. KERR, George T.; SCHWEIZER, Albert E.; DONNO, Theodore Del. β-Platinum(II) Chloride. Příprava vydání Daryle H. Busch. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 9780470132517, ISBN 9780471077152. DOI 10.1002/9780470132517.ch14. S. 48–49. DOI: 10.1002/9780470132517.ch14.
  4. WÖHLER, Lothar; STREICHER, S. Über das Beständigkeitsgebiet von vier wasserfreien Platinchloriden, über die Flüchtigkeit des Metalls im Chlorgas und die Darstellung sauerstoff-freien Chlors. Berichte der deutschen chemischen Gesellschaft. 1913-4, roč. 46, čís. 2, s. 1591–1597. Dostupné online [cit. 2019-10-04]. DOI 10.1002/cber.19130460252. (německy)
  5. COTTON, S. A. (SIMON A.), 1946-. Chemistry of precious metals. 1. vyd. London: Blackie Academic & Professional xii, 374 pages s. ISBN 0751404136, ISBN 9780751404135. OCLC 37752084
  6. HU, Xi; LI, Fangyuan; NOOR, Nabila. Platinum drugs: from Pt(II) compounds, Pt(IV) prodrugs, to Pt nanocrystals/nanoclusters. Science Bulletin. 2017-4, roč. 62, čís. 8, s. 589–596. Dostupné online [cit. 2019-10-04]. DOI 10.1016/j.scib.2017.03.008. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.