Chlorid bismutitý
Chlorid bismutitý (chemický vzorec BiCl3) je sněhobílá krystalická látka, která se na vlhkém vzduchu roztéká. Vodou totiž dochází k jeho štěpení za vzniku oxychloridu bismutitého BiOCl.
- Bi3+ + Cl− + H2O → BiOCl (s) + 2 H+
| Chlorid bismutitý | |
|---|---|
Krystalická forma | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid bismutitý |
| Anglický název | Bismuth chloride |
| Německý název | Bismut(III)-chlorid |
| Sumární vzorec | BiCl3 |
| Vzhled | bílý prášek nebo krystalky |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7787-60-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 315,339 g/mol |
| Teplota tání | 233 °C |
| Teplota varu | 447 °C |
| Hustota | 4,75 g/cm3 (20 °C) |
| Dynamický viskozitní koeficient | 30,2 cP (267 °C) 23,7 cP (297 °C) 18,3 cP (437 °C) |
| Kritická teplota Tk | 905 °C |
| Kritický tlak pk | 11 970 kPa |
| Kritická hustota | 1,21 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | hydrolýza |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
methanol ethanol roztoky kyselin |
| Měrná magnetická susceptibilita | −4,046×10−6 cm3g−1 |
| Povrchové napětí | 66,4 mN/m (270 °C) 52,2 mN/m (380 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová |
| Hrana krystalové mřížky | a=814 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −379,4 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 74,8 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 233,4 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 172 JK−1 mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −313,1 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,346 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS07 Varování[1] | |
| R-věty | R36/38 |
| S-věty | žádné nejsou |
| NFPA 704 |  0
2
0
|
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
S chloridy alkalických kovů nebo chloridem amonným NH4Cl tvoří chlorid bismutitý komplexní sloučeniny chlorobismutitany, které existují převážně ve dvou typech – tetrachlorobismutitany [BiCl4]− a pentachlorobismutitany [BiCl5]2−.
Příprava
Chlorid bismutitý se vyrábí přímou syntézou z prvků, kdy se nechá přes rozžhavený bismut přecházet suchý chlór:
- 2 Bi + 3 Cl2 → 2 BiCl3
Alternativní metodou je rozpouštění oxidu bismutitého Bi2O3 v kyselině chlorovodíkové HCl nebo bismutu Bi v lučavce královské (směs HCl a HNO3 v poměru 3:1). Přebytečná kapalina se oddestiluje bez přístupu vzduchu:
- Bi2O3 + 6 HCl → 2 BiCl3 + 3 H2O
- Bi + 3 HCl + HNO3 → BiCl3 + 2 H2O + NO
Sloučeninu lze také získat rozpouštěním bismutu v koncentrované kyselině dusičné HNO3 a následným přidáním pevného chloridu sodného NaCl do roztoku:
- Bi + 6 HNO3 → Bi(NO3)3 + 3 H2O + 3 NO2
- Bi(NO3)3 + 3 NaCl → BiCl3 + 3 NaNO3
Použití
Používá se k přípravě několika dalších solí bismutu a je používá se jako složka v barvivech a kosmetice.
V organické syntéze se používá jako katalyzátor. Zejména katalyzuje reakci Michaelovu reakci a Mukaiyamovu aldolovou adici. Přídavkem jiného kovového jodidu se zvyšuje jeho katalytická aktivita.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bismuth chloride na anglické Wikipedii.
- Bismuth chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid bismutitý na Wikimedia Commons
