Sněhomilka

Sněhomilky jsou drobné vytrvalé byliny s bylinnou až polodřevnatou stonkovou bází, dorůstající výšky 5 až 20 cm. Lodyha je vzpřímená, čtyřhranná, lysá nebo pýřitá, olistěná. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, čárkovitě kopinaté, celokrajné, uspořádané v přízemní růžici. Lodyžní listy jsou menší mež přízemní, horní někdy střídavé. Květy jsou oboupohlavné, uspořádané v jednoduchých, vrcholových, klasovitých hroznech. Kalich je nálevkovitý až válcovitý, pravidelný, zakončený 5 tupými laloky. Koruna je zelenavě bílá nebo nafialovělá, dvoustranně souměrná, trubkovitá, na konci lehce rozšířená a zakončená dvoupyským lemem, bez ostruhy. Horní pysk je vzpřímený a lehce dvoulaločný, spodní krátce trojlaločný. Andreceum je složeno ze 4 fertilních, dvojmocných tyčinek a krátkého sterilního staminodia. Nitky tyčinek jsou přirostlé ve spodní části korunní trubky. Semeník je srostlý ze 2 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Čnělka je nitkovitá, zakončená drobnou, hlavatou, nečleněnou bliznou. Plodem je podlouhlá tobolka, obklopená vytrvalými zbytky okvětí. Tobolka puká dvěma chlopněmi a obsahuje 10 až 20 poměrně velkých, křídlatých semen.[2][3][4]

Rod zahrnuje dva druhy, rozšířené jako endemity ve Skalistých horách v USA. Chionophila jamesii se vyskytuje ve středové části pohoří v oblasti od Medicine Bow Mountains ve středojižním Wyomingu přes Colorado po okres Taos na středoseveru Nového Mexika. Chionophila tweedyi roste severněji, v oblasti od jihozápadní Montany po střední Idaho. Areály obou druhů se nikde nepřekrývají.[5] Rostliny rostou na alpínských loukách nad horní hranicí lesa.[3] Chionophila jamesii roste na vlhkých alpínských loukách, subalpínských rašeliništích a suťoviskách v nadmořských výškách 3300 až 4100 metrů.[2][6] Chionophila tweedyi se vyskytuje při horní hranici lesa na žulových podkladech, nejčastěji v podrostu otevřených porostů borovice bělokmenné (Pinus albicaulis) nebo v subalpínských modřínových lesích, také na alpínských loukách a skalních výchozech.[7]

Květy sněhomilek opylují různé druhy čmeláků.[7]

Rod Chionophila je v rámci čeledi Plantaginaceae řazen do tribu Cheloneae. V minulosti byl součástí čeledi Scrophulariaceae. Mezi blízce příbuzné rody náležejí dle výsledků fylogenetických studií rody Chelone, Nothochelone a Penstemon.[8] Typovým druhem je Chionophila jamesii, popsaný George Benthamem v roce 1846. Druh Ch. tweedyi byl poprvé popsán v roce 1890 jako Penstemon tweedyi, do rodu Chionophila byl přeřazen v roce 1900.[9]

Sněhomilky se jako skalničky běžně nepěstují a nejsou ani uváděny ze sbírek žádné české botanické zahrady.[10] Druh Chionophila jamesii je možno pěstovat v alpínkovém skleníku. Vyhovuje mu vlhko, polostín a humózní, štěrkovitá půda. Množí se jarním výsevem semen, dělením nebo jarním řízkováním.[11]