Rachef

Rachef byl synem Chufua, stavitele Velké pyramidy a Velké sfingy v Gíze, a královny Henutsen.[9] Měl několik bratrů, nejznámějším z nich byl Radžedef. Rachef měl několik manželek, k nejznámějším patří Chamerernebtej I.,[4] která byla jeho poloviční sestrou a se kterou měl syna Menkaure a dceru Chamerernebtej II.[8] Další jeho manželkou byla Meresanch III.[7] (dcera prince Kawaba[10]a královny Hetepheres II.).[6] S tou měl čtyři syny Nebemacheta, Niuserrea, Chentetku a Duaenrea a dceru Šepsestkau. Jeho nejznámějším potomkem je Menkaure, který se později stal faraonem a nechal si postavit nejmenší pyramidu v Gíze.[11] Ta však nebyla zcela dokončena ve fázi uložení žulového obložení. Nicméně vysoká kvalita a bohatství Rachefovy hrobky, vybudované v průběhu jeho vlády, naznačuje, že Egypt byl za jeho vlády prosperující říší.[11]

Velká sfinga v Gíze, v pozadí Rachefova pyramida

Rachefův údolní chrám

O Rachefově vládě toho není příliš mnoho známo. Na trůn nastoupil po svém bratrovi Radžedefovi, historikové Manehto a Herodotos jej však považovali za nástupce svého otce Chufua (Cheopse). S největší pravděpodobností vládl podobným způsobem jako jeho otec, tedy jako nikým a ničím neomezený despota s pevnou vládnoucí strukturou. I přesto, že vládl asi 24 let, dokázal postavit několik výjimečných staveb, druhou největší pyramidu, dokončit otcem Chufuem rozestavěnou Velkou sfingu. Jeho sídelním městem byla Memfis.

Rachef se do historie zapsal hlavně díky své hrobce, jeho pyramida je druhou největší, která kdy byla v Egyptě postavena. Její vrcholek má dodnes zachovalý vápencové obložením. Nachází se na pohřebišti v Gíze společně s Chufuovou a Mykerinovou. Její rozměry jsou úctyhodné, základna měří 215,3×215,3 m a dosahuje výšky 143,7 m. Nedaleko pyramidy ve směru k Nilu byl vybudován údolní chrám z červeného granitu, který se ve značném rozsahu zachoval. V blízkosti tlap sfingy je částečně zachovaný chrám sfingy. Mezi tlapami je stéla, kterou zde mnohem později nechal vložit Thutmose IV., když byla opět odkryta od navátého písku (asi 1400 let př. n. l.)[12].