Che Lung

Narodil se v provincii Chu-nan v Sang-č' a byl synem vojenského důstojníka nízké hodnosti. Neměl žádné formální vzdělání a ve svých 20 letech započal svou revolucionářskou kariéru tím, že zabil místního soudce, aby pomstil svého strýce, který byl zabit kvůli nesplácení daní. Stal se tak psancem a příští dva roky žil jako bandita ve venkovských oblastech.[1]

Na začátku dvacátých let se připojil k Čínské národní straně a stala se z něj důležitá místní vojenská osobnost. V roce 1923 byl povýšen na velitele nacionalistické dvacáté armády.[2]

Ke konci roku 1926 vstoupil do Komunistické strany Číny[2]. Kuomintang opustil v roce 1927 poté, co Čankajšek násilně potlačoval komunisty a převzal velení dvacátého sboru Rudé armády Komunistické strany Číny. Che Lung a Ču Te plánovali a vedli neúspěšné povstání Nan-čchang v Ťiang-si, kdy se snažili obsadit město Nan-čchang, ale nebyli ho schopni ubránit proti nevyhnutelnému pokusu Kuomintangu o opětovné získání města. Poté, co byly vojenské složky poraženy, uprchl do Lu-fengu v Kuang-tungu, později byl stranou poslán do Šanghaje a posléze do Wu-chanu.[1]

Po neúspěchu povstání Nan-čchang Che Lung odmítl nabídku ústředního výboru studovat v Rusku a vrátil se do Chu-nanu, kde v roce 1930 přivedl všechny partyzánské jednotky, aby vytvořil druhý sbor Rudé armády pod jeho velením. V roce 1935 se přidal k Dlouhému pochodu a v roce 1936 se jeho jednotky připojili k Mao Ce-Tungovi v Šan-si, kde Che Lung založil nové velitelství [1]. Druhý sbor Rudé armády pod velením Che Lunga byl jednou z mála komunistických jednotek, které dorazily do Jen-anu většinou nedotčené a také jedinou jednotkou, jejíž počet během Dlouhého pochodu mírně vzrostl.[3]

Od konce roku 1938 do roku 1940 bojoval v Chu-pej jak proti japonské armádě, tak proti partyzánům Kuomintangu. Jeho povinnosti se zvýšily během druhé čínsko-japonské války a roku 1943 byl povýšen na hlavního velitele komunistických sil v Jen-anu, Šan-si, Šen-si, Kan-su, Ning-sia a Vnitřním Mongolsku.[2]

Ke konci druhé čínsko-japonské války velel přibližně 175 000 jednotkám, které operovaly v severozápadní Číně. Mezi jeho nejvýznamnější podřízené patřili Čang Cung-sün, Sü Kuang-ta a Pcheng Šao-chuej. V říjnu 1945, měsíc po kapitulaci Japonců, bylo Cheho velení nad jednotkami přeneseno na Pcheng Te-chuaje. Stal se Pchengovým zástupcem, ale většinu zbytku čínské občanské války strávil v ústředí strany v Jen-anu a jeho okolí.[4]

Po vítězství Komunistické strany Číny a založení ČLR v roce 1949 vedl Národní sportovní komisi. Byl jmenován maršálem a také se stal místopředsedou státní rady ČLR. Byl jedním z nejzcestovalejších členů komunistické strany a vedl řadu delegací do zahraničí, kde se setkal s vůdci jiných asijských zemí.[1]

Během kulturní revoluce byl obviněn, že byl součástí anti-stranického factionalismu a posléze byl jako jeden z prvních vůdců Čínské lidové osvobozenecké armády zbaven funkce v roce 1966. Poté byl uvězněn v podobě domácího vězení a zemřel na cukrovku.[5]