Charles Reutlinger

Narodil se 25. února 1816 v německém Karlsruhe jako čtvrté dítě židovského obchodníka s vínem a bývalého důstojníka. Podle své tety Weissové, která vyráběla siluety, přišel do kontaktu s uměním ve svých 18. letech.[3] Od roku 1835 do roku 1849 cestoval a vyráběl siluety. Brzy po oznámení daguerrotypie se tímto vynálezem musel zabývat, jelikož po jižním Německu cestoval jako daguerrotypista.[4][5] Od roku 1839 byl občanem města Karlsruhe, odkud často vycestovával. Podrobnosti o tom, kde všude pracoval, existují pouze na období let 1847-1849, Tübingen (duben a květen 1847), Reutlingen (leden 1848) a Stuttgart (květen 1848 – květen 1849).[3]

Reutlinger měl za manželku Theresu Reutlingerovou rozenou Weissovou. Společně studovali výrobu umělých květin, výšivek a speciální typy pražení kávy, ale v roce 1852 se naučili kolodiový proces.[6] Z toho je vidět, že mu Theresa pomáhala při fotografické práci.

Počátkem dubna 1847 přišel Carl Reutlingen do Tübingenu a přechodně bydlel v pivovarnickém domě „Wiedmansches Haus“ na Stuttgarter Chaussee, dnešní ulici Hölderlinstraße. Nabízel daguerrotypické portréty, které snímal v místnosti. Jako další služby nabízel kopírování portrétů, stejně jako portréty zasazované do broží a prstenů.[7] Na svou živnost zveřejňoval Reutlingerse reklamu ve věstníku „Amtsblatt“ a „Tübinger Chronik“.[8] Kromě inzerátů byl ještě doporučován svým přítelem a učitelem Gottliebem Friedrichem Kießem, který experimentovali s daguerrotypií před tím. Ceny daguerrotypií mezitím klesly[9], technický proces se zjednodušil a přízeň veřejnosti byla tak velká, že původně plánovaný krátkodobý pobyt ve městě prodloužil Reutlinger na dva měsíce.

Reutlinger pobýval přinejmenším od začátku května 1848 ve Stuttgartu, kde přechodně bydlel v bývalé továrně na výrobu plechů Furthbach č. p. 8. Dne 21. května 1848 oznámil Reutlinger[10] své bezprostřední odcestování, ale ve Stuttgartu zůstal až do května 1849. Přes těžké doby (politické napětí a nepokoje), se mu podařilo dosáhnout úspěchu.[3] Jak v Tübingen Reutlingen chválil daguerrotypie které byly nasnímány uvnitř v místnosti, tak nyní zažehl vášnivou debatu s ostatními stuttgartskými daguerrotypisty: Israelem Käserem a Carlem Dihmem. Na rozdíl od nich Reutlinger zkrátka měl odpovídající finanční prostředky, aby mohl zajistit potřebný prostor a technologie pro interiérovou fotografii.[11] S oběma dvěma a s mladším siluetářem Friedrichem Brandsephem, kterého zasvětil do tajů fotografie, kolegiální spolupráci. Kontakt přetrval i po Reutlingerově odchodu do Paříže.[12]

V roce 1850 dorazil Carl Reutlinger do Paříže a usídlil se na Boulevard Saint-Martin, kde ve stejném roce otevřel jeden z nejvýznamnějších fotografických ateliérů – Reutlinger Studios, který aktivně fungoval až do roku 1937.[2] Značku společnosti „Ch. Reutlinger“ si nechal ze zákona chránit[4][13], fotografie v pozdější době nesou pouze značku/příjmení Reutlinger.[14]

Od začátku se věnoval kolodiovému procesu. Brzy jej podporoval jeho mladší bratr Émile. K jejich žákům patřil mj. Wilhelm Rupp, nejlepší pražský fotograf portrétních vizitek z 60.-70. let. Pozdější bylo hlavní studio přesídleno na Boulevard Montmartre č.p. 21, a další ateliér otevřen na Rue de Richelieu 121.[15] Jejich studio se proslavilo portréty herců, umělců, hudebníků, skladatelů, operních zpěváků nebo baletních tanečníků své doby.[2]

Během několika let získal několik ocenění a medailí, v roce 1866 v Berlíně, o rok později na Světové výstavě 1867 v Paříži a za další rok v Hamburku.[16] V období 1862–1880 byl členem společnosti Société française de photographie a v roce 1867 se stal jejím druhým předsedou.[4]. V roce 1880 onemocněl a vedení firmy převzal jeho bratr a spoluzakladatel firmy Émile Reutlinger.[2] V roce 1883 požádal o pomoc v podnikání svého syna Leopolda. Leopold brzy ukázal, že je lepší obchodník než jeho otec a v roce 1890 nastoupil do vedení studia místo něho.[17] Jeho studio fungovalo v Paříži až do roku 1937.[2]

• Wolfgang Hesse: Ansichten aus Schwaben. Kunst, Land und Leute in Aufnahmen der ersten Tübinger Lichtbildner und des Fotografen Paul Sinner (1838-1925), Gebrüder Metz : Tübingen 1989, ISBN 3-921580-79-X
• Joachim W. Siener: Die Photographie und Stuttgart 1839–1900. Von der maskierten Schlittenfahrt zum Hof-Photographen, Edition Cantz : Stuttgart 1989, ISBN 3-89322-150-6
• Jutta Reinke; Wolfgang Stemmer (hrsg.): Pioniere der Kamera ..., Fotoforum : Bremen o. J. [1988]
• Robert Lebeck (hrsg.): Die Schönen von Paris ..., Dortmund 1981 (Die bibliophilen Taschenbücher Nr. 227)
• Jean-Pierre Bourgeron: Les Reutlinger. Photographes à Paris 1850-1937, Grove art : Paris 1979, ISBN 2-903097-02-X

• Gaston Piprot

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Reutlinger na Wikimedia Commons
• Francouzská národní knihovna: Reutlinger, Charles (1816-1880?):
• National Portrait Gallery (Londýn): Fotografie Charlese Reutlingera
• New York Public Library: Fotos von Charles Reutlinger:
• europeana Charles Reutlinger