Chanovice (zámek)

Chanovice jsou tvrz přestavěná na zámek ve stejnojmenné obci v okrese Klatovy. Několik století sloužil jako sídlo rodu Chanovských z Dlouhé Vsi a dalších šlechtických rodin. Ve dvacátém století byla v zámku zřízena škola a dvůr využívalo jednotné zemědělské družstvo.[1] Zámecký areál je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka.[2]

Chanovice
Vstupní průčelí
Základní informace
Slohrenesanční
barokní]
Výstavba13. století
Přestavba1780
1. polovina 19. století
Další majiteléChanovští z Dlouhé Vsi
Poloha
AdresaChanovice, Česko Česko
Souřadnice49°24′18,86″ s. š., 13°42′54,61″ v. d.
Chanovice
Další informace
Rejstříkové číslo památky47255/4-2974 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Předchůdcem chanovického zámku byla tvrz postavená koncem třináctého století.[3] První písemná zmínka o ní však pochází až z roku 1542, kdy si ji jako společný majetek nechali spolu s dvorem a vesnicí zapsat do desk zemských bratři Petr, Jiří, Mořic a Adam Chanovští z Dlouhé Vsi.[4] Některý z příslušníků jejich rodu nechal starou gotickou tvrz přestavět v renesančním slohu.[3] Bratři se později o majetek rozdělili, takže Chanovice se Svéradicemi zůstaly Jiřímu, který obě vesnice roku 1554 prodal bratru Adamovi. Ten roku 1589 Chanovice věnoval synu Petrovi. Petr zemřel roku 1600, a přežil tak otce jen o dva roky. Zůstal po něm nezletilý syn Jan Jindřich, jehož poručníci koupili zpět dědem Adamem prodaný dvorec v Chanovicích. Od Jana statek získal strýc Kryštof. Během stavovského povstání v roce 1618 zámek přepadl Zdeněk Ježovský z Lub a sebral zde oves, který vydal oddílům stavovského vojska.[5]

Po Kryštofově smrti získal Chanovice opět Jan Jindřich, kterému patřily až do smrti dne 29. července 1656. Poručníkem sirotků se stal strýc Jan Vilém, ale zámek v dospělosti převzal Jan Vilém zvaný mladší, syn zemřelého Kryštofa. Po smrti Jan Viléma mladšího zámek zdědil syn František Václav a po něm vnuk Václav Josef, který panství prodal hraběti Ferdinandu Jáchymu Rumerskirchovi. Jeho potomkům zámek patřil až do roku 1793.[5] V roce 1780 vyhořel, ale majitelé ho nechali opravit a při té příležitosti barokně upravit fásády .[3] V roce 1793 zámek od Ferdinanda Kryštofa Rumerskircha koupil Josef Wietschel. Po něm se majitelem stal Josef Elsenwanger a v roce 1803 jej prodal Josefovi Milickému a od roku 1811 zámek patřil plzeňské rodině Becherů.[4] Poslední větší úpravy interiérů proběhly v letech 1811–1838.[6]

Na konci dvacátého století zámecký areál získala a opravila obec Chanovice. V zámecké budově jsou umístěné základní škola se školní jídelnou, knihovna, expozice věnované lidovým řemeslům a historii zámku. Přilehlý zemědělský dvůr byl upraven pro kulturní (koncertní a výstavní síň) a sportovní využití (tělocvična), ubytování a garáže.[1]

Stavební podoba

Návštěvnost zámku[7]
RokPočet návštěvníků
201521 000
201638 600
201731 500

Nepravidelná zámecká budova s jedním až dvěma patry obklopuje čtvercový dvůr.[4] K památkově chráněnému areálu patří také hospodářský dvůr, přilehlý park a ohradní zeď.[3] V parku stojí gloriet s trojbokým štítem a hrotitými okny.[6]

Odkazy

Reference

  1. Současné využití zámeckého areálu [online]. Obec Chanovice [cit. 2019-03-06]. Dostupné online.
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-03-06]. Identifikátor záznamu 159810 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  3. Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-03-06]. Dostupné online.
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Chanovice – zámek, s. 81–82.
  5. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Chanovice – tvrz, s. 270.
  6. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Chanovice, s. 486.
  7. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 19. Dostupné v archivu.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.