Ceratopsidae
Ceratopsidae („rohaté tváře“ z řeckého kerat- [keras] „roh“ + ops „tvář“, česky ale také „ceratopsidi“) byli početnou skupinou ptakopánvých rohatých dinosaurů, žijících v období svrchní křídy na území dnešních USA a Číny. Nejznámějším a zároveň jedním z největších zástupců je rod Triceratops.
Ceratopsidae Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 83 až 66 miliony let | |
---|---|
Kostra triceratopse | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Reptilia) |
Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
Řád | ptakopánví (Ornithischia) |
Podřád | Cerapoda |
Infrařád | ceratopsové (Ceratopsia) |
Nadčeleď | Ceratopsoidea |
Čeleď | Ceratopsidae |
Podčeledi | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Všichni ceratopsidi byli čtyřnozí býložravci s charakteristicky rohatými hlavami a výraznými krčními „límci“.[1] Měli mohutnou hlavu s dobře vyvinutými rohy a obvykle vážili několik tun. Jejich biodiverzita (druhová rozmanitost) byla velmi vysoká.[2] Stejně jako ostatní neptačí dinosauři vymřeli na konci křídy, zhruba před 66 miliony let. Významná ornamentace lebečních límců ceratopsidů plnila zřejmě účel signalizační, nikoliv ale rozpoznávací, jak ukazuje studie z roku 2018.[3]
Nejtypičtějším a nejvíce charakteristickým znakem této skupiny je mohutná lebka s výrazným "límcem". Díky tomuto anatomickému prvku se někteří rohatí dinosauři stali suchozemskými živočichy s největší známou lebkou vůbec. Velmi dlouhou lebku najdeme například u rodů z tribu Triceratopsini, zejména se jedná o taxony Titanoceratops (2,65 m), Torosaurus (2,77 m) nebo Eotriceratops (3,0 m).[4]
Největším známým zástupcem této skupiny mohl být také původce fosilní stopy, popsané formálně jako ichnodruh Ceratopsipes goldenensis. Až 80 cm široká stopa byla popsána roku 1995 ze sedimentů souvrství Laramie v Coloradu a mohla patřit velkému jedinci triceratopse nebo torosaura o délce až 12 metrů a hmotnosti přes 12 tun.[5]
Paleoekologie
Ceratopsidi byli většinou stádní tvorové a tvořili zřejmě početné sociální skupiny. Tomu napovídá také fakt, že mnoho jejich druhů bylo popsáno i z velkých „lůžek kostí“ s pozůstatků stovek nebo dokonce tisíců jedinců (Styracosaurus, Centrosaurus ad.). Mezi největší ceratopsidy patřil Eotriceratops, dosahující délky možná až přes 10 metrů. Většina druhů však dosahovala délky v rozmezí 5-8 metrů. Nejvýznamnějšími predátory těchto býložravců byli velcí tyranosauridi. Typickým znakem je velmi rychlý vývoj a vznik nových druhů ceratopsidů. Míra rychlosti jejich evoluce dokonce překonává míru rychlosti evoluce mnoha současných savců.[6]
Paleogeografie
Ceratopsidi byli značně rozšířenou skupinou ptakopánvých dinosaurů, známou především ze západu Severní Ameriky. Zatím je známý pouze jeden východoasijský rod - Sinoceratops z Číny. Možným asijským ceratopsidem je také rod Turanoceratops z Uzbekistánu.[7]
Jediným potenciálním zástupcem, známým z jižní polokoule, je argentinský rod Notoceratops (jediná dochovaná fosilie tohoto taxonu je však dnes již ztracena).[8]
Neobvyklé interpretace
Někteří badatelé, například britský paleo-umělec Mark Witton, předpokládají, že ceratopsidi snad občas vyhledávali i masitou stravu. Dle jeho názoru mohli například ohlodávat zdechliny za pomoci svých silných zobákovitých čelistí. Přímá fosilní evidence pro tuto hypotézu však zatím chybí.[9]
Podle některých paleontologů mohly být lebeční límce rohatých dinosaurů zaživa překryty mohutnými svaly. Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se o největší svalovinu u suchozemských obratlovců vůbec. Novější výzkumy však takovou interpretaci nepodporují.[10]
Odkazy
Reference
- https://www.icp.cat/index.php/en/press-room/noticies-icp/item/3038-delving-deeper-triceratops-frill-prieto-marquez-icp
- https://royaltyrrellmuseum.wordpress.com/2018/01/16/new-research-adds-to-the-understanding-of-ceratopsid-evolution/
- Andrew Knapp, Robert J. Knell, Andrew A. Farke, Mark A. Loewen & David W. E. Hone (2018). Patterns of divergence in the morphology of ceratopsian dinosaurs: sympatry is not a driver of ornament evolution. Proceedings of the Royal Society B 2018 285 20180312. doi: 10.1098/rspb.2018.0312
- SOCHA, Vladimír. Dinosauři s nejdelší lebkou. DinosaurusBlog [online]. 23. dubna 2020. Dostupné online. (česky)
- SOCHA, Vladimír. Stopa největšího rohatého dinosaura. OSEL.cz [online]. 5. listopadu 2020. Dostupné online. (česky)
- Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 403).
- http://www.pravek.info/fosilni-zivocichove/turanoceratops-rohaty-dinosaurus-z-uzbekistanu/
- Archivovaná kopie. fossilworks.org [online]. [cit. 2020-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-03.
- http://dinosaurusblog.com/2012/03/07/922227-ohlodavali-rohati-dinosauri-zdechliny/
- http://tetzoo.com/blog/2020/11/22/alternative-view-of-horned-dinosaur-anatomy
Literatura
- Dodson, P. (1996). The Horned Dinosaurs. Princeton University Press, Pinceton, New Jersey, pp. xiv-346.
- Dodson, P., & Currie, P. J. (1990). "Neoceratopsia." 593-618 in Weishampel, D. B., Dodson, P., & Osmólska, H. (eds.), 1990: The Dinosauria. University of California Press, Berkley, Los Angeles, Oxford, 1990 xvi-733.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ceratopsidae na Wikimedia Commons
- Galerie Ceratopsidae na Wikimedia Commons
- Web DinoData (anglicky)