Chrpa

Rod patří v rámci čeledi hvězdnicovitých do podčeledi Carduoideae, tribu Cardueae a subtribu Centaureineae, kde jsou jeho blízkými příbuznými například rody světlice (Carthamus), parcha (Rhaponticum), chrpinka (Crupina), srpovník (Klasea) nebo srpice (Serratula). Patří k taxonomicky a determinačně k nejobtížnějším skupinám rostlin a pojetí rodu se v průběhu lidského poznání proměňovalo. V současné taxonomii je rod členěn do tří podrodů, jež lze brát i jako samostatné rody: podrod Lopholoma zahrnuje 80–100 druhů s velkými úbory a výrazně členěnými listy (u nás chrpa čekánek); podrod Cyanus má 40–50 druhů s převážně modrými květy, celistvými listy a třásnitým lemem listenů (v ČR 4 modře kvetoucí druhy); a konečně nejobsáhlejší podrod Centaurea zahrnuje několik stovek druhů v celé škále morfologického bohatství rodu. Vyčleněny do samostatných rodů byly fylogenetickými studiemi nynější rody Rhaponticoides a Psephellus (chrpinec), naopak jiné i morfologicky odlišné rody byly do něho vřazeny, mimo jiné rod benedikt (Cnicus) se známým zástupcem benediktem lékařským (Cnicus benedictus, v aktuální platné taxonomii Centaurea benedicta).[2][3]

Evolučně patří chrpy k poměrně mladým rostlinám; odhaduje se, že k rozdělení tří podrodů došlo zhruba před 15 miliony let v miocénu, zatímco jednotlivé recentní druhy vznikaly až během klimatických výkyvů ve čtvrtohorách.[2]

Chrpa modrá (vlevo) na svém typickém stanovišti na okraji pole

Vývojovým centrem rodu je Přední Asie (Turecko, Zakavkazí, Írán), hlavní oblasti diverzity chrp dále zahrnují oblast Středomoří a Střední Asii.[2] Střední Evropa leží již na okraji jejich hlavního areálu, jednotlivé zástupce ale najdeme v celé Evropě včetně Skandinávie a Britských ostrovů. Méně se vyskytují v subsaharské Africe a na Sibiři. V nových oblastech se mnohé druhy často invazně šíří.[1]

Chrpy jsou zásadně světlomilné rostliny, vyrůstají tedy převážně na otevřených lokalitách jako jsou louky, stepi, pastviny, meze, kamenité svahy a náspy, lesní lemy a světliny, okraje cest apod., mnohé též na ruderálních stanovištích.[4] Některé druhy jsou plevelnými rostlinami v polních kulturách. Vzhledem k obsahu nektaru v květech patří k dobrým medonosným rostlinám.

Chrpa čekánek – botanická ilustrace

Zástupci rodu chrpa jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, mimo území ČR též polokeře a vzácně i keře. Listy jsou v chudé přízemní růžici (za květu často již odumřelé) a střídavě na lodyhách; mohou být jednoduché nebo bohatě členěné. Květenstvím jsou úbory, které vyrůstají jednotlivě nebo shloučeně na koncích větévek, skládají se pouze z trubkovitých květů fialové, modré, žluté či bílé barvy. Lůžko úboru je štětinaté, bez plevek. Zákrovní listeny jsou střechovitě uspořádané, s rozmanitě utvářenými přívěsky, které mohou být různě dlouhé a různě nasazené, celokrajné nebo třásnité, někdy proměněné v ostny; podoba zákrovních listenů a jejich přívěsků je důležitým determinačním znakem. Květy jsou oboupohlavné, po okrajích úboru jalové, cizosprašné; opylovány jsou hmyzem. Plody jsou nažky s paprsčitým chmýrem, někdy i bez chmýru.[5]

Základní chromozómové číslo x nabývá hodnot 7–12, velmi častá je polyploidie, především diploidie a tetraploidie. Chrpy jsou rostliny s poměrně velkou vnitrodruhovou variabilitou, zástupci jednotlivých podrodů se mezi sebou navíc snadno kříží, a to i zpětně, za vzniku hybridních rojů velmi obtížně rozpoznatelných jedinců s přechodnými morfologickými znaky.[2]

Některé druhy jsou používány a šlechtěny jako okrasné rostliny, např. chrpa modrá jako letnička nebo chrpa žlutokvětá jako trvalka, také v plnokvětých či různobarevných kultivarech.[6] Lze je používat též k řezu. Jejich medonosnost je využívána včelaři k produkci medu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chrpa na Wikimedia Commons
• Přehled taxonů v české květeně na pladias.cz
• Chrpy na BioLibu