Carlos Reyles

Reyles pocházel z jedné nejbohatších statkářských rodin v zemi. Vzdělání získal na Colegio Hispano Uruguayo de Montevideo. Stejně jako jeho otec se snažil o modernizaci venkova (ve kterém viděl protiklad městské civilizace), zaváděl nové metody hospodaření a dokonce načas vstoupil kvůli svému cíli do politiky. Hodně cestoval po Evropě, oženil se se známou madridskou sopranistkou Antonií Hierrovou a pozorně sledoval evropské literární a umělecké dění.

V jeho románech se pojí realismus a naturalismus s dekadencí a modernistickou senzibilitou. Přes jistý eklekticismus patří Reyles k nejvýznamnějším latinskoamerickým modernistickým spisovatelům.[1]

Carlos Reyles roku 1900

• Por la vida (1888, Pro život), román,
• Beba (1894), román, ve kterém se Reyles snažil zobrazit svou představu o změnách venkovského života.
• Primitivo (1896, Primitiv), román, první část tzv. Městské trilogie,
• El extraño (1897, Podivín), román, druhá část tzv. Městské trilogie,
• El sueño de rapiña (1898, Loupežný sen), román, závěrečná část tzv. Městské trilogie.
• La raza de Caín (1900, Kainovo plémě), román,
• El ideal nuevo (1903, Nový ideál), eseje,
• La muerte del cisne (1910, Smrt labutě), eseje,
• El terruño (1916, Rodná hrouda), román,
• Diálogos olímpicos (1918–1919, Olympské rozhovory), eseje, dva svazky,
• El embrujo de Sevilla (1922, Čarovná moc Sevilly), román, podle mnohý kritiků Reylesovo nejlepší dílo[1]. Dramatický příběh milostného trojúhelníku vyniká básnickým obrazem prostředí, které vychází z Reylesovy znalosti Andalusie, a přinesl autorovi sevillské čestné občanství.
• Historia sintética de la literatura uruguaya (1931, Přehledné dějiny uruguayské literatury),
• El gaucho Florido (1932, Gaučo Florido), román,
• A batallas de amor... campos de pluma (1939, Milostným bitvám… péřová pole), román, publikováno posmrtně,
• Diarios (1970), publikováno posmrtně.

• El embrujo de Sevilla (1930), španělský film, režie Benito Perojo

• Metafysika zlata: essay, František Adámek, Praha 1912, přeložil Jarmil Krecar