Carl Theodor Dreyer

Dreyer se narodil v Kodani jako nemanželské dítě a již brzy osiřel. Jeho adoptivní rodiče byli přísní luteráni a jejich výchova ovlivnila témata mnoha pozdějších Dreyerových filmů.

Jako mladý muž se Dreyer živil novinářskou prací. K filmu se dostal přes titulky němých filmů a později filmové scénáře roku 1912. Pracoval pro produkční společnost Nordisk, kde natočil svoji prvotinu Præsidenten. Další Dreyerův snímek - Praestaenkan - vznikl ve Švédsku a poté natočil Dreyer podle vzoru Griffithovy Intolerance epizodický snímek Blade af Satans Bog.

Na začátku dvacátých let odešel Dreyer do Německa, kde pracoval pro společnost UFA a natočil například výborný snímek Mikaël. Poté odešel do Francie.

Zde roku 1928 vytvořil svůj první klasický snímek - Utrpení Panny orleánské. Dreyer vycházel z autentických soudních zápisů a natočil výjimečně emotivní dílo, jež bylo stejnou měrou ovlivněno realismem a expresionismem. Pomocí financí barona Nicolase de Gunzburga mohl pak vytvořit svůj další proslavený film - Vampyr - Der Traum des Allan Grey, surreálnou podívanou strachu. Logika v tomto příběhu muže chránícího dvě sestry před upírem ustoupila stylu a atmosféře, z čehož vznikly nezapomenutelné scény, jako ta, kdy hrdina (hraný Nicolasem de Guznburgem pod jeho filmovým pseudonymem Julian West) sní o vlastním pohřbu, nebo scéna, v níž vystupuje krvežíznivá hrdinova sestra nakažená upírem. Film byl původně natáčen jako němý snímek, později k němu byly přidány nadabované dialogy.

Oba filmy byly komerčně nepříliš úspěšné a Dreyer natočil vyjma jednoho dokumentu další snímek až roku 1943. Tehdy, když bylo Dánsko ovládáno nacistickým Německem vznikl Den hněvu, snímek o vlivu čarodějnických procesů na jejich účastníky. Tímto snímkem Dreyer ustanovil svůj budoucí styl mluvených snímků, charakterizovaný černobílou kamerou a velmi dlouhými záběry.

Roku 1955 pak vzniklo Slovo (Ordet) podle stejnojmenné hry Kaje Munka. Snímek kombinuje příběh lásky na způsob Romea a Julie s náročnou zkouškou víry.

Posledním Dreyerovým filmem byla Gertrud podle hry Hjalmara Söderbergaz roku 1964. Tento snímek o ženě, která přes všechny své neúspěchy ničeho nelituje, bývá označován za méně významný, ale každopádně tvoří důležitou část Dreyerovy tvorby.

Dreyerův největší, nikdy nedokončený projekt byl plánovaný snímek o Ježíši Kristovi. Scénář byl dokončen a roku 1968 i publikoval, ovšem Dreyerovo nejisté finanční zázemí i realismus nakonec natáčení nedovolily. Jiný Dreyerův scénář byl později využit a Lars von Trier podle něj natočil snímek Medea.

Dreyer zemřel v Kodani ve věku 79 let. Obzvlášť cenným příspěvkem k jeho životnímu dílu je dokument Carl Th. Dreyer: Min metier z roku 1995.

• Præsidenten (1919)
• Praestaenkan (1920)
• Blade af Satans Bog (1921)
• Die Gezeichneten (1922)
• Der var engang (1922)
• Mikaël (1924)
• Du Skal Aere Din Hustru (1925)
• Glomsdalsbruden (1925)
• Utrpení Panny orleánské (La Passion de Jeanne d'Arc) (1928)
• Vampyr - Der Traum des Allan Grey (1932)
• Mødrehjælpen (1942)
• Den hněvu (Vredens dag) (1943)
• Två människor (1945)
• Vandet på landet (1946)
• Landsbykirken (1947)
• Kampen mod kræften (1947)
• De nåede færgen (1948)
• Thorvaldsen (1949)
• Storstrømsbroen (1950)
• Slovo (Ordet) (1955)
• Et Slot i et slot (1955)
• Gertrud (1964)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Theodor Dreyer na Wikimedia Commons
• Carl Theodor Dreyer v Česko-Slovenské filmové databázi
• Carl Theodor Dreyer v Internet Movie Database (anglicky)