CD8

α řetězec má molekulovou hmotnost 34-37 kDa a je větší než β řetězec. Oba α řetězce jsou spojené disulfidickou vazbou v cytoplasmatické oblasti přes cystein[5]. CD8 αα se nachází na αβ T lymfocytech (T-lymfocyty, které mají αβ TCR), NK buňkách a γδ T-lymfocytech (mají na svém povrchu γδTCR). V cytoplazmatické oblasti α receptoru se také nachází sekvence pro navázání kinázy rodiny src p56lck (lymfocytární-specifická protein tyrosin kináza p56), která je zodpovědná za další transmembránovou signalizaci T-lymfocytů[6].

β řetězec má molekulovou hmotnost 32kDa a je od 20 aminokyselin kratší. Sdílí přibližně 20 % homologie s α řetězcem[4]. V cytoplazmatické část proteinu se nenachází vazebná oblast pro p56lck tyrozin kinázu, proto se neúčastní signalizace.  β řetězec způsobuje větší termodynamickou stabilitu vazby mezi T-lymfocytem a MHC I. třídy. CD8 αβ je tedy účinnější aktivátor αβ T buněk než homologní CD8 αα[7]. Je to zřejmě díky specificky regulovaný O-vázaným glykosylačním modifikacím. β řetězec je palmitován v membránové části na cysteinu, což vede k tvorbě lipidových raftů, které jsou podstatné pro signální dráhy[6][8]. CD8 αβ se nachází pouze na povrchu αβT – buněk, ale v podstatně větší míře než CD8 αα.

CD8 se váže na MHC I. třídy v konformaci jako antigen/protilátka a je tak vyloučena vazba na další MHC. MHC I třídy se skládá z α1, α2, α3 a β2 mikroglobulinových (β2m) domén, mezi α2 a β2m doménami je vodíková vazba. CD8 se váže extracelulárními částmi obou proteinových podjednotek na doménu α3 glykoproteinu MHC I. na cílové buňce, a poskytuje tak kostimulační signály [11][12][5]. CD8 se však mezi adhezivní molekuly neřadí, protože má výrazně nižší vazebnou afinitu než jiné adhezivní molekuly, např. CD2 a CD48[4].

Signalizace TCR je nejdůležitější funkcí CD8 proteinů. Signalizační kaskáda je zahájena vazbou TCR na MHC I. prezentující glykoprotein. Propojení CD8 s TCR je zajištěno prostřednictvím heterodimeru CD3δε a γε a peptidového motivu spojující α řetězec TCR[9][13]. CD8 α řetězec v cytoplasmatické oblasti interaguje s tyrosinkinázou p56lck prostřednictvím vazby cysteiny a chelátu zinku. Tyrosin kináza lck následně fosforyluje motivy na CD3ζ řetězci a aktivuje ZAP-70 na komplexu TCR/CD3[14][15]. Následuje celá kaskáda fosforylací, která vede k aktivaci různých transkripčních faktorů (např. NF-κB, AP-1), které ovlivňují expresi určitých genů. Dochází k aktivaci cytotoxických CD8⁺ T-lymfocytů.

Řetězec β CD8 není přímo zapojen do signalizace, protože neobsahuje sekvenci pro vazbu tyrosin kinázy, ale stabilizuje interakci mezi CD8 α a p56lck, což umožňuje účinnější signalizaci. Heterodimer αβ CD8 je tedy lepším „aktivátorem“ než homodimer αα. Dalším důležitým faktorem je tvorba lipidových raftů v okolí β řetězce, které jsou tvořeny uspořádanými mikrodoménami obohacenými o sfingolipidy a cholesterol[6]. Akumuluje se zde mnoho molekul, důležitých pro signalizaci a aktivaci T buněk (molekuly důležité pro fosforylaci lck a aktivaci ZAP-70/CD3). V této oblasti se dále nevyskytují fosfatázy (CD45), které zabraňují fosforylaci a TCR signalizaci[6][4]. β řetězec může tvořit funkční vazbu s CD3δ, které je součástí komplexu TCR/CD3, čímž vytváří důležitou vazbu mezi TCR a koreceptorem[4][6].