Burrium

Římané pevnost založili na ploše přesahující 19 hektarů okolo roku 55 n. l., pravděpodobně pro Dvacátou legii (Legio XX Valeria Victrix) a snad i další, pomocnou jednotku (auxilia) jízdy s 500 muži.[1]

Jedna z celého souboru dlaždic zasazených do chodníku na historických místech města Usk

Pevnost byla obehnána vnějším příkopem ve tvaru písmena V, valem z vykopané hlíny a drnů, na který navazovala palisáda. Po ní bylo možné chodit, pevnost měla dřevěné věže a na každé straně bránu.[1] Pevnost sahala od nynějšího kláštera až za věznici. Byla tam legie s pěti tisíci mužů v době, kdy řeka Usk pravděpodobně tvořila hranici Římské říše.[2]

Legie XX Valeria Victrix získala tento název pravděpodobně v době, kdy jí v provincii Ilýrie velel guvernér Marcus Valerius Messalla Messallinus, známý též jako římský senátor a konzul. „Valeria" je odvozeno od jména velitelovy rodiny, „Victrix" („vítězná") odkazuje na dosažená vítězství.[3] V roce 65 n. l. nepochybně byla v pevnosti legie XX Valeria Victrix, ale doklady o tom, že pevnost vybudovali právě její legionáři, se zatím nenašly.[4] Pevnost sehrála klíčovou roli při porážce mocného kmene Silurů, který Římanům vytrvale kladl odpor.

V roce 66 (podle jiného zdroje 68[4]) však byla Dvacátá římská legie při reorganizaci přesunuta do římského města Viroconium Cornoviorum (ve Wroxeteru), aby nahradila legii zvanou „Legio XIV Gemina”, kterou z Británie stáhl císař Nero. Vznikla tím linie pevností směřující od Exeteru na severovýchod do Lincolnu a pevnost Burrium přestala být potřebná.[1] Na jihozápadě zůstávala legie zvaná Legio II Augusta. V té době ji z pevnosti Isca Dumnoniorum v Exeteru v hrabství Devon přesunuli do nové pevnosti nazvané Glevum v Gloucesteru v hrabství Gloucestershire (na jihozápadě Anglie, poblíž nynějších hranic Walesu).[4]

Pevnost dále hájila nepočetná posádka do roku 74 nebo 75, kdy byla vybudována nová legionářská pevnost o zhruba 12 km níž po řece Usk v Caerleonu (u města Newport); toto místo bylo méně náchylné k záplavám a snáze tam šlo zajistit zásobování z moře. Ani pak nebylo Burrium Římany zcela opuštěno, postavili tam malou pomocnou pevnost, která však do 2. století nevydržela. Z pevnosti se nedochovalo nic.[1]

V místě křížení hlavních ulic pevnosti vyrostla civilní osada vicus, v níž pravděpodobně žili i vojenští veteráni. Nadále se využívaly staré vojenské silnice.[2] Osada prosperovala do 4. století[4], ale v město se zřejmě nerozrostla, třebaže v ní pravděpodobně stálo mansio (z latinského výrazu pro „bydliště", „setrvání", „stanoviště"[5]), jedno z ubytovacích zařízení na římské silnici, které ústřední vláda udržovala pro úředníky na služebních cestách.

Rekonstrukce - legionáři Dvacáté legie

V 70. letech začaly první oficiální vykopávky, ale ty pozdější, rozsáhlejší, které probíhaly v 60. a 70. letech století dvacátého, vytvořily základ pro mnohem přesnější představu o podobě vojenské pevnosti a vývoji zdejšího osídlení.[2] Mimo jiné tam byly odhaleny dva sklady potravin nezbytných pro zásobování početného vojska, dílny a část obytného domu, vše ze dřeva.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Burrium na anglické Wikipedii.

• Report on the Excavations at Usk 1965-1976: The Fortress Excavations 1968-71 by W. H. Manning. University of Wales Press (1981).(anglicky)
• Report on the Excavations at Usk 1965-1976: The Fortress Excavations 1972-74 and Minor Excavations on the Fortress and Flavian Fort by W. H. Manning. University of Wales Press (1989).(anglicky)

• Usk
• Římská legie
• Isca Dumnoniorum

• Stránka Roman Britain
• Národní muzeum Walesu
• Online katalog archaeologie, staveb a průmyslového a námořního dědictví Walesu
• Digitální atlas Římské říše