Bulharské antimonopolní demonstrace (2013)

První protest veřejnosti se odehrál 5. února 2013 ve městě Blagoevgrad O pět dní později se konala další shromáždění nespokojené veřejnosti v několika dalších městech v zemi. Během těchto protestů byly v Plovdivu hodinu před půlnocí zapáleny dva automobily, patřící společnosti EVN Group.

17. února 2013 protestovalo po celém Bulharsku již několik tisíc lidí; 3000 v Sofii a 5000 před budovou Elektrodistribuce ve Varně.[6] Celkem protesty zasáhly asi pětatřicet měst.

20. února 2013 se demonstranti pokusili vniknout do budovy sídla společnosti ČEZ Bǎlgarija, avšak v tom jim zabránily silné oddíly jednotek bulharského četnictva. Nespokojenost však Bulhaři dávali najevo i s dalšími distributory energie, mezi které patří i rakouská EVN Group.[2] Vztek si vybíjeli i na tehdejší vládě; mnozí protestující házeli kameny na okna budovy parlamentu a dalších úřadů a zapalovali vládní auta.^[zdroj?] Hlavním tématem demonstrantů se stal "boj proti monopolům", a to nejen v oblasti energetiky, vodárenství, ale také i bank, či telekomunikací.

Tato témata velmi rychle převzala bulharská opozice (velmi ostře se vůči nadnárodním energetickým firmám vyjadřovala např. nacionalisticky zaměřená strana ATAKA) a postupně tak dotlačila vládu strany GERB s premiérem Bojkem Borisovem k nečekané a rychlé rezignaci (19. února 2013). Mnozí demonstrující^[zdroj?] však nebyli ani s tímto cílem spokojeni a žádají změnu politického systému v zemi (a rovněž i odchod zahraničních distribučních společností). Ještě téhož dne oznámil Borisov, že ČEZu bude odebrána licence a že od 1. března 2013 ceny energií klesnou o 8 %.[7]

Ve Varně se ve vypjaté atmosféře pokusil 20. února 2013 v 7:30 místního času ráno upálit jeden z demonstrantů, amatérský fotograf Plamen Goranov. Protestoval proti Kirilu Jordanovi, starostovi města, který je – stejně jako odstoupivší premiér Bojko Borisov členem politické strany GERB.[8]

Změnu politického systému demonstrující chápou především v podobě nové ústavy a svolání Ustavodárného shromáždění. 22. února 2013 protestovali ve Varně, kde svůj hněv nasměrovali proti tamnímu starostovi, členovi strany odstupující vlády (GERB). Do 22. února došlo rovněž k útokům na sídla dalších dvou energetických společností (které sídlí mimo Sofii, a to E.on a EVN.[9] Bulharští demonstranti se nicméně pokusili distancovat od těchto osob, které označili za chuligány se snahou vyvolat nepokoje a střety.[5]

Četnictvo před Národním shromážděním bez ochranných štítů na znamení podpory protestů

23. února 2013 se sešlo okolo stovky lidí v sofijském parku u jezera Ariana.[10] V řadě jiných měst si demonstrující přinesli účty za elektřinu a skandovali, proč mají zbytečně navíc platit. Po celém Bulharsku probíhaly přípravy na hlavní demonstraci, kterou celý řetěz protestů a nespokojenosti vyvrcholil, a která uskutečnila v neděli 24. února 2013. Hlavními tématy demonstrací byla změna politického systému, boj proti monopolismu v ekonomice, korupci v politice a požadavek svolání Ústavodárného národního shromáždění, které by změnilo bulharskou ústavu.

24. února 2013, v den volby patriarchy Bulharské pravoslavné církve, vypukly hlavní protesty. V 11:00 se sešlo několik tisíc jak před budovou bulharského parlamentu, tak i před budovou Ministerstva hospodářství. Heslem této demonstrace byla "vzpoura proti vysokým účtům" (bulharsky На бунт срещу високите сметки).[11] Kolem poledne se shromáždilo celkem 15 000 lidí v Sofii, 10 000 lidí v Plovdivu, 3000 lidí v Perniku, 2000 lidí v Slivenu a 1000 lidí v Pazardžiku. Ve Staré Zagoře demonstrovalo v poledne 24. února 2013 proti chudobě rovněž několik tisíc lidí. Demonstrující navštívil i bulharský prezident Rosen Plevneilev.[12]

Protesty se konaly i před budovami bulharských ambasád po celé Evropě.[13]

V poledne 25. února 2013 rovněž rezignovali i všichni členové Energetického regulačního úřadu Bulharska (Държавната комисия за енергийно и водно регулиране).[14]

V následujících dnech protesty spíše slábly. Ty, které se odehrály v pondělí 25. 2. v Sofii byly s účastí asi 500 lidí.[15] Svoji zlost namířili demonstrující především proti bulharskému parlamentu, před jehož sídlem se shromáždili. Na svých transparentech měli hesla jako např. "Искам да уча и живея в България" (Chtěl bych učit a žít v Bulharsku), "Всички вън" (Všichni ven). Obdobná situace byla i další den, kdy se setkalo v centru Sofie a dalších velkých bulharských měst jen několik set lidí.

28. února 2013 vyšly v platnost dodatky zákona o energetice, které umožňují Energetické regulační komisi změnit tarifní ceny energie častěji, než jedenkrát ročně.[16] Tím tak mohla být snížena cena elektrického proudu; podle některých odhadů o 6 % a 20 % v dubnu 2013.

V neděli 3. března 2013 se demonstrace opakovaly na státní svátek osvobození od turecké nadvlády. Manifestace oslav 135. výročí svobodného Bulharska se tak změnily v protivládní demonstrace. Nejvíce demonstrantů (50 000) se shromáždilo v černomořském přístavu Varna, který byl v únoru 2013 centrem protestů ze dvou důvodů; jednak kvůli kontroverznímu starostovi Kirilu Jordanovi (který v březnu 2013 oznámil, že bude rezignovat), jednak kvůli tomu, že se ve městě nacházejí sídla některých energetických společností. Ty označovali během únorových demonstrací nespokojení občané za monopoly. V Sofii protestovalo podle údajů bulharských médií 10 000 lidí,[17] Protesty rovněž probíhaly i ve městech Burgas, Plovdiv, Veliko Tarnovo a Blagoevgrad.

Požadavky demonstrantů zůstaly stejné (požadovali především ústavní změny, větší zastoupení veřejnosti, např. i v Energetické regulační komisi[18], stíhání jednotlivých poslanců a změnu volebního zákona).[19]