Bukov (Ústí nad Labem)

Archeologické nálezy svědčí o osídlení v oblasti Bukova již v době kamenné. O založení osady nejsou záznamy. První zmínky pochází ze 14. století, kdy byla obec součástí všebořického panství. Osamostatnila se v roce 1363. Koncem století zde vzniká i vlastní tvrz. Vlastnictví Bukova se často měnilo. V roce 1640 ho získal Alexandr Regniers z Bleilebenu, který ho opět spojil se Všebořickým panstvím, jež vlastnil již dříve. Bukov po celou dobu byl zemědělsky zaměřenou vesnicí s nevelkým počtem stavení. Až v 17. a 18. století vznikají dva mlýny a panská cihelna. Díky prodeji rozdělených pozemků původního všebořického velkostatku koncem 18. století zde vznikla řada nových zemědělských usedlostí a přišlo nové obyvatelstvo z okolních vesnic nebo i ze Šluknovského výběžku.

Roku 1848 proběhla správní reforma, kdy se Bukov zbavil vrchnostenské správy a nabyl samostatnosti. V 19. století se zvyšuje počet obyvatel i domů vlivem rozvoje průmyslu v blízkém Ústí a dolů v oblasti Dělouše a Úžína. Koncem 19. století je pak Bukov především předměstím nedalekého města pouze s menšími vlastními továrnami. Byl zastavěn převážně rodinnými domky, vyšší se poté budovaly podél dnešní Masarykovy třídy. Roku 1893 se postavila nová škola, 1903 byla na Bukov zavedena tramvaj z Ústí, jejíž nákladní vagóny přepravovaly uhlí z Dělouše a roku 1907 zřízena vlastní pošta. K Ústí nad Labem byl Bukov připojen, stejně jako řada dalších, nacistickou správou roku 1939.[4][5]

Pomník tramvajovému neštěstí

Po druhé světové válce bylo vysídleno německé obyvatelstvo, které i zde tvořilo v dřívějších dobách většinu. 13. července 1947 se zde stala tramvajová nehoda. Souprava, která vyjela přeplněná z Telnice lidmi směřujícími do města po 17. hodině většinu cesty nezastavovala. Až na zastávce v místě dnešní ulice Kapitána Jaroše se pokusil řidič zastavit, ale zjistil, že mu nefungují brzdy. Někteří cestující stihli vyskočit za jízdy, většina však pokračovala do zatáčky u tehdejšího kina Blaník, kde tramvaj za vysoké rychlosti vykolejila a narazila do sloupu elektrického vedení. Na místě zemřelo 25 lidí, dalších 7 v nemocnici. O tragédii se psalo jak po celé republice, tak i v zahraničí. O pět dní později se konalo veřejné rozloučení na Mírovém náměstí, kam přijela i vládní delegace.[6][7]

Na začátku 60. let se začalo na Bukově stavět jedno z prvních panelových sídlišť v Ústí. Výstavba trvala tři roky a bylo vybudováno 1375 bytů. Další rok se dokončovaly objekty občanské vybavenosti. Práci vykonalo 200 lidí z ústeckého podniku Pozemních staveb.[8] Toto spíše nízkopodlažní sídliště bylo později doplněno o několik vyšších budov. Od 70. let probíhala přestavba centrální části Bukova, byla postavena například budova Tranzitní ústředny spojů, kde po revoluci sídlí společnost O2[9], sídliště Vinařská nebo také některé dopravní stavby. V roce 1988 byla zahájena plošná demolice několika ulic v centru čtvrti a pokračovala do následujícího roku.[10] Poslední budova v této části, škola nejdříve základní, poté soukromá ekonomická, byla zbořena v roce 1999. Uvolněný prostor částečně zaplnil nový domov důchodců a nové bytové objekty, ale většinou zůstal prázdný.[11] Je zde již delší dobu plánovaná výstavba justičního paláce, který se však i přes položení základního kamene nezačal stavět.[12][13]

Většina čtvrti se nachází v Klíšském údolí podle Klíšského potoka, který tudy prochází a vlévá se zde do něj Bílý potok. Na jihozápadě se nachází Střížovický vrch (342 m n. m.) sopečného původu. Na jihozápadě se pak nacházejí svahy Holoměře (294 m n. m.), kde se dříve nacházely vinohrady zrušené v 19. století. Podle nich je zde pojmenovaná ulice Vinařská.[6]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 3 067 obyvatel (z toho 1 160 mužů), z nichž bylo 258 Čechoslováků, 2 721 Němců, osm Židů, tři příslušníci jiné národnosti a 77 cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také 135 evangelíků, dva členové církve československé, 24 židů, dvanáct příslušníků nezjišťovaných církví a 117 lidí bez vyznání.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla čtvrť 3 610 obyvatel: 385 Čechoslováků, 3 110 Němců, šestnáct Židů, jeden příslušník jiné národnosti a 98 cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina. Počet evangelíků vzrostl na 185 a dále zde žilo 21 příslušníků církve československé, 32 židů, devatenáct členů jiných církví a 261 lidí bez vyznání.[15]

Středem čtvrti prochází Masarykova třída začínají v centru končící ve vedlejších Všebořicích vozovnou dopravního podniku. Dalšími významnými komunikacemi vycházejícími ze křižovatky v centru čtvrti zvané rondel jsou ulice Všebořická směřující k dálnici D8 a do Chlumce a ulice Božtěšická vedoucí do stejnojmenné čtvrti a na Severní Terasu. Obě tyto ulice jsou součástí silnice I/30.

Veřejná doprava je zajišťována dopravním podnikem města Ústí nad Labem a to pomocí trolejbusových linek čísel 54, 56, 60 a autobusových linek čísel 5, 11, 16 a 18.[17]

• Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4.
• BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1.
• PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s.
• ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bukov na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Bukov na webu ČÚZK

	Všebořice	Skorotice	Božtěšice
	Střížovice		Sídliště Severní Terasa
		Bukov
		Klíše	Klíše