Tramvajová nehoda v Bukově 1947

V roce 1947 se v Ústí nad Labem (přesněji na Bukově) odehrála nejhorší tramvajová nehoda v dějinách Československa i Česka – 13. července havarovala na Bukově plně obsazená souprava tramvaje (motorový vůz 25 + vlečný vůz 105) jedoucí na lince 1.

Ta odjížděla z Telnice, směrem k centru Ústí nad Labem. Trať téměř celou dobu klesala. Cestujícími byli výletníci, kteří navštívili ústecké okolí a nyní se vraceli zpět do města. Vinou přeplněnosti, možná nezkušenosti řidiče, snad i selhání brzd nabrala tramvaj postupně až sedmdesátikilometrovou rychlost. Po posledním prudkém klesání zvaném Walerův kopeček vjela do rozjezdové výhybky konečné Bukov. Motorový vůz se naklonil a zachytil o sloup trolejového vedení, který jej rozpáral. Vlečný vůz 105 byl v podstatě vymrštěn na vlečný vůz (63) soupravy linky 5 stojící na vedlejší koleji.

Bilance této nehody překonala všechny havárie předcházející: třicet lidí zahynulo, těžce zraněných bylo 45, lehce pak 31. Přímo na místě zahynulo 19 lidí, další dva zemřeli při převozu do nemocnice a zbylých devět pak ještě v ní. Pohřbu obětí se 18. července zúčastnilo celkem 30 tisíc lidí, včetně tehdejšího ministra vnitra Václava Noska. Celá akce se změnila v celonárodní tragédii, a proto také zůstala v živé paměti na velmi dlouho.

Památník obětem nehody

Tehdejší vyšetřování svalilo veškerou vinu na řidiče tramvaje, který při tragédii také zahynul. K šedesátému výročí byl odhalen památník obětem havárie[1].