Budova Elektrických podniků

Na podzim 2018 začala rozsáhlá rekonstrukce této budovy na základě projektu kanceláře TaK Architects v čele s architektem Markem Tichým. Investorem byla společnost CPI Group, generálním dodavatelem Metrostav a.s. Kvůli havarijnímu stavu pláště došlo k odstrojení budovy až na skelet, bylo také nutné mikropilotáží sanovat základy z hlinitanového betonu. Původní vnější kachlový obklad značky RAKO nahradila kopie, údajně vyrobená v Číně (žel bílá je v jiném tónu a chybí rohové kachle, střep již není tak tlustý - pouze 8mm). V interiéru se kvůli současným požadavkům změnilo původní dispoziční řešení malých uzavřených kanceláří na rozsáhlejší velkoplošné prostory (kromě 1. patra). Rekonstrukce byla dokončena roku 2020, náklady dosáhly 1,3 miliard Kč.[5]

Rekonstrukce budovy získala jeden z deseti titulů Stavba roku 2021[6], a dále cenu veřejnosti Památky děkují v osmém ročníku cen Patrimonium pro futuro, vyhlašovaném Národním památkovým ústavem.[7]

V suterénu se nachází několik přednáškových sálů a kinosál, původně sloužící k propagaci Elektrických podniků. Dvůr v úrovni suterénu byl manipulační prostor garáží pro provozní auta, která byla spouštěna výtahem. Dále zde byly lázně pro zaměstnance.[2]

Velká vstupní hala prochází čtyřmi hlavními patry. Je komunikačním středem celé budovy. Schodiště je umístěno proti vchodu. Ze vstupní haly po stranách se nacházejí dvorany: jižní dvorana sloužila ke kontaktu zákazníků pro odběr el. proudu a k propagaci, v severní byly výdejny předplatních lístků a to ještě v 70. letech 20. st. - intaktní vzhled této dvorany se dochoval až do zahájení rekonstrukce. Postranní a zadní vchod byly určeny pro zaměstnance a byly hlídány vrátnými.[2]

Zde byly veliké souvislé sály, rozdělené nízkými příčkami, které sloužily jako účtárny. Byla zde též telefonní ústředna. Byly tu elektrotechnické dílny a úřadovny magistrátu.

V těchto patrech se nacházely další kanceláře Elektrických podniků. Křídla mají po čtyřech patrech, centrální část šest pater (poslední ustupující). Vnitřní komunikaci zajišťují galerie na dvou stranách centrální haly, hlavní a vedlejší schodiště, chodby a výtahy. Celou budovou procházejí čtyři šachty, soustřeďující větrání, elektrické kabely, potrubní poštu a odpady.[2]

Šesté patro sloužilo jako jídelna s možností vstupu na terasu, byla zamýšlena jako oddychový prostor. Budova byla vyprojektována s rezervou - zrušení tohoto ústupu a navýšení centrální části o dvě patra. V pátém patře vyúsťovala vzduchotechnika. Místnost s kuchyní v šestém patře sloužila k osvěžení.[2]

Tato část je vlastně samostatná budova, má samostatný vchod od kostela.[2]

Před znárodněním sloužila jako zdravotní a lázeňské středisko pro zaměstnance. Po zřízení Ústavu národního zdraví zde sídlila poliklinika OÚNZ (Obvodní ústav národního zdraví) Prahy 7 a to včetně lékárny (výdejové okénko v 1. patře u schodiště, od 90. let zřízena velká lékárna v přízemí), v suterénu oddělení rehabilitace. Po zrušení ÚNZ zde nadále zůstala poliklinika v majetku Městské části Prahy 7, péče v suterénu byla zrušena z důvodu zchátralosti prostor.