Budmerice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1296. Budmerice, tehdy ještě Pumurich, patřily, stejně jako okolní obce, Vištuk a Jablonec k panství Červený Kameň. Zdejší obyvatelé se živili vinařstvím a povoznictvím, později též chovem ryb a od 17. století také hrnčířstvím.

Roku 1561 získala obec znak. V 16. století začali noví majitelé Červeného Kamene Pálffyové zakládat v jejím okolí rybníky, čímž se z části zdejších obyvatel stali, jak je již uvedeno výše, chovatelé ryb.

V roce 1705 došlo v blízkosti obce k bitvě mezi povstaleckým vojskem Františka Rákocziho a císařským vojskem, jež vedl palatin hrabě Ján Pálffy. Povstalci byli v této bitvě poraženi a obec vypálena.

V roce 1888 nechal hrabě Ján Pálffy, pán na Červeném Kameni, velký milovník přírody a myslivosti, zbudovat v polesí Lindava v těsné blízkosti obce lovecký zámek v novogotickém slohu.

Po roce 1945 prodělala obec, tak jako řada jiných slovenských vesnic, značný vývoj. V roce 1948 pak získala svoje dnešní jméno Budmerice.

Nejznámější památkou Budmeric je již zmíněný zámek, jenž dnes slouží jako Dům slovenských spisovatelů.

Z církevních staveb je to pak římskokatolický kostel Povýšení sv. Kříže z roku 1780, postavený původně v gotickém slohu. Za zmínku stojí též kaple zasvěcená Panně Marii Sedmibolestné, kterou dal postavit Rodolf I. Pálffy.

Z řady mlýnů se dochoval Silnický mlýn, jenž dnes slouží Ministerstvu školství Slovenské republiky jako středisko pro vzdělávání.

V Budmericích se narodil slovenský avantgardní básník, prozaik, novinář, překladatel a surrealistický grafik Rudolf Fabry.