Buštěhrad (hrad)
Buštěhrad je zřícenina hradu částečně pohlcená mladší zástavbou ve stejnojmenném městě v okrese Kladno. Od roku 1967 je zapsán jako kulturní památka.[1]
Buštěhrad | |
---|---|
Fragmenty tzv. Starého paláce | |
Základní informace | |
Sloh | gotický |
Výstavba | 2. polovina 14. století |
Přestavba | polovina 15. století, 2. polovina 16. století |
Zánik | 1632 |
Další majitelé | Kolovratové |
Poloha | |
Adresa | Buštěhrad, Česko |
Souřadnice | 50°9′19,29″ s. š., 14°11′19,97″ v. d. |
Buštěhrad | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 40023/2-466 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Ve druhé polovině 14. století vesnici Buštěhrad spoluvlastnili zemané z Braškova a rodina pražských měšťanů Rokycanských. Jedni z nich zde v té době postavili tvrz.[2] Ve vesnici se potom vystřídala řada majitelů, až ji, už spojenou v jeden celek, získal krátce před rokem 1440 pan Jindřich Libštejnský z Kolovrat. Jeho rodu Buštěhrad patřil až do roku 1630.
V roce 1450 tvrz neúspěšně obléhalo vojsko Jiřího z Poděbrad. Někdy poté byla tvrz velkoryse přestavěna ve stylu pozdní gotiky a nově opevněna. Za Zdeňka z Vartenberka, manžela Kateřiny Bezdružické z Kolovrat byl hrad v sedmdesátých až osmdesátých letech 16. století renesančně přestavěn, ale pevnostní podoba sídla zůstala zachována. Přestavbu vedli mistr Ambrož Vlach a stavitel Ulrico Aostalli.[3]
Roku 1630 získal Buštěhrad jako věno sasko‑lauenburský vévoda František Julius, který se oženil s Annou Magdalenou z Lobkovic, vdovou po Janu Zbyňkovi Novohradském z Kolovrat. O dva roky později byl při ústupu saského vojska z Prahy hrad vypálen, a protože Anna Magdalena žila na zámku v Zákupech, nebyl už zřejmě opraven. Nová majitelka panství, Anna Marie Františka Toskánská, nechala postavit nový zámek, při jehož stavbě bylo částečně použito zdivo opuštěného hradu.[3]
Stavební podoba
Podoba hradu postaveného v nevýhodné poloze je vzhledem k členité zástavbě nejasná. Minimálně na západní a jižní straně byl hrad chráněn dosud patrným příkopem. Na východní straně stálo opevněné předhradí chráněné velkým bollwerkem.[2] Průjezdní hradní jádro mělo přibližně obdélný půdorys. Hlavní tíhu aktivní obrany nesly mohutné dělostřelecké věže a bašty. Jedna z bašt se částečně dochovala spolu se západní branou, která byla navíc z druhé strany chráněna polygonální věží s mnoha střílnami. Podobná věž podle historických vyobrazení stávala v protilehlé části hradu.[4]
Původní tvrz, tzv. Starý palác, která stála v místech domů čp. 24 a 25 (Hradní 24/8, 25/6), byla později rozšířena o další křídla na parcelách domů čp. 15 (Starý hrad 15/7) a 130 (Hradní 130/10). Během renesanční přestavby byl postaven další palác, jehož část se dochovala ve zdivu domů čp. 23 (Hradní 23/7), 26 (Hradní 26/4), 151 (Hradní 151/5) a 379 (Hradní 319/5?).[2]
Odkazy
Reference
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-02-14]. Identifikátor záznamu 152071 : Hrad, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Střední Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2000. 207 s. ISBN 80-902873-0-1. Kapitola Buštěhrad, s. 8–9.
- ANDĚL, Rudolf, a kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Buštěhrad – hrad, s. 63–64.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Buštěhrad, s. 92–94.
Literatura
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Strakonicko, Slánsko. Svazek VIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 305 s. Kapitola Buštěhrad, s. 263–271.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Buštěhrad na Wikimedia Commons
- Buštěhrad na Hrady.cz
- KROBOVÁ, Adriana. Buštěhrad: Hrad skrytý v domech [online]. Český rozhlas, 2012-10-07 [cit. 2017-09-10]. (Po stopách dávných hradů a tvrzí středních Čech). Vložené audio s citacemi Augusta Sedláčka a komentáři Tomáše Durdíka. Dostupné online.