Bušovice (zámek)

Bušovice byly od čtrnáctého století rozděleny na několik dílů. V jedné části se roku 1398 připomíná tvrz, která patřila Rackovi ze Švamberka. V roce 1449 je zmiňována plzeňská měšťanka Markéta Berbetová, která prodala svůj poplužní dvůr a je možné, že tvrz byla v té době pustá.[2]

Sjednotit bušovické panství se v roce 1694 povedlo rytíři Petru Vidršpergárovi. Buď on nebo některý z jeho potomků, kterým vesnice patřila do roku 1741, nechal těsně před rokem 1710 postavit barokní zámek podle projektu plzeňského architekta Jakub Augustona. V roce 1741 prodala vdova po Antonínovi z Vidršperka celé panství Janu Antonínovi z Helversenu. Po něm zámek roku 1744 zdědila jeho sestra Antonie provdaná za rytíře Janovského z Janova, který vesnici o rok později prodal městu Plzni.[3]

V období 1827[3] až 1977 v zámku sídlila škola a od roku 1986 budovu využívá Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje jako depozitář.[4]

Kaple

Jednopatrová zámecká budova se zdvojenou valbovou střechou má obdélníkový půdorys. Fasády jsou členěné lizénovými rámci, omítkovou armaturou v nárožích a obdélnými okny, která jsou v první patře vybavená parapety. Dovnitř se vstupuje portálem s gotickým ostěním a rozeklaným štítem tvořeným balustrami, které podpírají úseky říms. Přízemní místnosti jsou zaklenuté valenými klenbami s pětibokými lunetami, na schodišti byly použity křížová a placková klenba.[3][5]

K zadní straně budovy přiléhá obdélná kaple se zkosenými nárožími, ve které bývala kaple zasvěcená svatému Josefovi. V kapli se nacházela nástropní malba Nejsvětější Trojice,[5] barokní oltář a vybavení s akantovou výzdobou.[3] Do objektu kaple byl v osmdesátých letech dvacátého století umístěn výtah.[4]