Buškovice

Buškovice (německy Puschwitz) jsou vesnice (bývalé město), část města Podbořany v okrese Louny. Nacházejí se asi 2,5 kilometru západně od Podbořan. Prochází zde silnice II/221. V roce 2011 zde trvale žilo 389 obyvatel.[2]

Buškovice
Domy na jižní straně návsi
Lokalita
Charaktervesnice
ObecPodbořany
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°13′29″ s. š., 13°22′21″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel389 (2011)[1]
Katastrální územíBuškovice (8,8 km²)
PSČ441 01
Počet domů180 (2011)[1]
Buškovice
Další údaje
Kód části obce16322
Kód k. ú.616320
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buškovice je také název katastrálního území o rozloze 8,8 km².[3] Vesnicí protéká Dolánecký potok.

Historie

První písemná zmínka o Buškovicích pochází z roku 1197. V té době patřily Buškovice cisterciáckému klášteru ve Waldsassenu. Od konce 13. století do počátku 15. století zde sídlil rod, který se psal s přídomkem z Buškovic. Ve středověku byly Buškovice hlavním střediskem regionu Podbořanska. Význam Buškovic a Podbořan se vyrovnal teprve v 16. století. V letech 1628 a 1668 získaly Buškovice privilegia od císařů Ferdinanda II. a Leopolda I. Před třicetiletou válkou se Buškovice staly součástí panství Krásný Dvůr. V 17. a 18. století se patřily Buškovice střídavě do panství Nepomyšl, Vroutek a později znovu Krásný Dvůr. Ve dvacátých letech 19. století byla nedaleko Buškovic zahájena těžba kaolinu. V roce 1875 byla v Buškovicích otevřena továrna na porcelán. V období první republiky tvořili většinu obyvatel Buškovic Němci. Češi tvořili jen necelá 2 % obyvatel obce. V roce 1981 přestaly být Buškovice samostatnou obcí a staly se součástí Podbořan.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 458 obyvatel (z toho 706 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků, 1 415 Němců a 22 cizinců. Až na dvacet evangelíků, jednoho člena jiných nezjišťovaných církví a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 459 obyvatel: 175 Čechoslováků, 1 273 Němců a jedenáct cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 27 evangelíků, tři členové církve československé a sedm lidí bez vyznání.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[6] [2]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 1 0801 1111 2621 4121 5551 4581 459657719608466350325389
Domy 154163189224245254263230180174147175178180

Hospodářství

Severně od vesnice se nachází ložisko kaolinu. Těžbu provádí společnost Kaolin Hlubany, které zde ročně vytěží 180–220 tisíc tun suroviny.[7] Kaolin se nákladními auty odváží do buškovické plavírny a dále se zpracovává v závodu na okraji Hluban, kam se dopravuje potrubím. Po předpokládaném vytěžení ložiska v letech 2023–2025 se těžba posune směrem na východ blíže k Podbořanům.[8]

Pamětihodnosti
  • Kostel Narození Panny Marie – původně gotický ze 14. století v roce 1717 barokně přestavěný.
  • Socha svatého Floriána – stojí západně od návsi naproti domu čp. 17
  • Socha svatého Jana Nepomuckého – nachází se na severozápadním okraji
  • Sloup Nejsvětější Trojice – jižní strana návsi, u domu čp. 127[9]

Osobnosti

Galerie
  • Kostel Narození Panny Marie
  • Náves pod kostelem
  • Dům čp. 29 na malé návsi se sochou svatého Floriána
  • Sloup Nejsvětější Trojice
  • Socha svatého Floriána
  • Socha svatého Jana Nepomuckého pod kostelem

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
  4. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 253.
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 264.
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401.
  7. STRNADOVÁ, Miroslava. Lidé z Vroutku na Lounsku se bojí dopadů plánované těžby kaolinu. iDnes.cz [online]. 2019-07-18 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
  8. KINŠT, Petr. Těžbu kaolinu chtějí blíž k Podbořanům. Městu to vadí. Žatecký a lounský deník.cz [online]. 2019-03-13 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
  9. Buškovice – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online.

Literatura
  • PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Ústí nad Labem: Albis interational, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5.
  • SMETANA, Jan. Podbořany. Dějiny města a okolních obcí. Podbořany: Město Podbořany, 2001. 378 s. ISBN 80-238-8721-1.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.