Buřňák Parkinsonův

Letící jedinec u Austrálie

Buřňák Parkinsonův je celočerný, středně velký pták, jehož hmotnost se pohybuje okolo 700 g (pro srovnání: hmotnost buřňáka Audubonova nedosahuje ani 200 g). Rozpětí křídel je průměrně 110 cm. Ve volně přírodě se buřňáci dožívají okolo 25 let, přičemž nejstarší zaznamenaný jedinec byl starý asi 29 let, přesto je většina jedinců ještě před dovršením deseti let ulovena predátory.

Buřňáci Parkinsonovi se na rozdíl od některých druhů mořských ptáků, například albatrosů, mohou krmit ve dne i v noci. Často se stává, že ptáci agresivně pronásledují lodě, kde se živí zbytky jídel. Tito ptáci mohou bez zastávky letět až 30 dnů, největší rekordman letěl bez zastávky celkem 39 dní.

Malba Josepha Smita z roku 1896

Jedná se o druh endemický pro Nový Zéland a přestože bylo dříve možné je celoročně najít na Severním a Jižním ostrově, dravci, jako jsou divoké kočky, způsobili jejich vyhubení již okolo roku 1950. Často je lze pozorovat i v okolí Hauraki zálivu. Největší kolonie se nachází na ostrovech Great Barrier a Little Barrier, kde se ročně slétává přes 1 3000 párů a další 1 000 mladistvých, kteří si teprve partnery hledají. Po moři se ale tito ptáci mohou dostat od Austrálie až do Jižní Ameriky. Známým hnízdištěm je hora Mount Hobson na ostrově Great Barrier.

Dle IUCN se jedná o zranitelný druh (VU). Stanice určené k jejich pozorování a zapisování počtů jedinců založené před rokem 1995 jasně ukazují velké úbytky; ročně se populace buřňáků Parkinsonových sníží až o 1,4 %. Právě vylíhnutá mláďata mají naději na přežití pouze 1:20.

Hnízdění probíhá od poloviny října, kdy se páry vrací do kolonií, aby se, jako každý rok, setkali a připravili noru pro mladé. Pro případ, že se partnerka po roce nevrací, samec se snaží lákat jiné samice. Pár pak asi ne čtrnáct dní odletí dál od kolonie, kam se spolu vrátí až v listopadu a kde pak samice naklade jedno vejce. Na inkubaci vajec se střídavě podílí samec i samice a po 8 týdnech se z vejce vylíhne slabě ochmýřené mládě. Mládě se do 15 týdnů (asi 105 dnů) plně opeří. Ta se pak na zimu se svými rodiči stěhují do Jižní Ameriky, tuto cestu ale přežije asi jen 10% mláďat. Mladí zůstávají v západní Pacifiku další 3-4 roky, dokud plně pohlavně nedospějí. Když je jim okolo čtyř let, vrací se poprvé od svého vylíhnutí do kolonie, kde si hledají vhodného partnera. To může trvat až dvě sezóny.

Mimo období hnízdění se tito ptáci pohybují osamotě, výjimečně v malých stejnopohlavních skupinkách. Z neznámého důvodu se mimo hnízdění samice nikdy nepohybují společně se samci.

Přestože na souši jsou predátory buřňáků Parkinsonových hlavně divoké kočky a prasata, jsou to hlavně lidé, kdo mohou za snižování jejich populace. Ptáci se při potápění zachytávají do sítí nastražených na ryby a utopí se, nebo si je chytají samotní námořníci. Jinak jsou jejich hlavními predátory právě již zmíněná prasata, která vyhrabávají nory a vyjídají z nich vejce.