Bruno Bauer (architekt)
Bruno Bauer (30. listopadu 1880 Vídeň[1] – 21. prosince 1938 Londýn) byl rakouský architekt.
| Bruno Bauer | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. listopadu 1880 Vídeň |
| Úmrtí | 21. prosince 1938 (ve věku 58 let) Londýn |
| Povolání | architekt a stavební inženýr |
| Ocenění | Řád Františka Josefa čestná dekorace ve stříbře Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Bruno Bauer pocházel z rodiny havlíčkobrodského továrníka Morice Bauera. Absolvoval humanitní gymnázium v Praze a poté studoval tamtéž na Německé technické vysoké škole (Deutsche Technische Hochschule in Prag) u profesorů Franze Starcka a Josefa Melana. Po ukončení studia zde působil jako asistent. Později nastoupil jako stavbyvedoucí na stavbě železnice Vinschgaubahn (Ferrovia della Val Venosta) v Jižním Tyrolsku. V roce 1908 získal doktorát technických věd. V témže roce dne 1. září 1908 dostal stavební koncesi v Praze.[2] V roce 1910 pak obdržel stavitelskou koncesi. Věnoval se především průmyslovým stavbám a v tomto oboru získal mezinárodní pověst.
Dne 16. června 1908 se v pražské Pinkasově synagoze oženil s Wilmou, rozenou Kuh (1887-??).[1]
Během první světové války navrhl jako inženýr Landsturmu dvě továrny na výrobu výbušnin v Blumau a Sollenau v Dolním Rakousku. Podílel se na státních i soukromých stavbách v Německu.
V letech 1908–1933 byl Bruno Bauer autorem 120 patentů v oblasti technologie železobetonových skeletových konstrukcí. Patenty se týkaly především použití válcované oceli různých profilů pro výztuže a dále povrchové úpravy železobetonových skeletů. Bauer byl prezidentem vídeňské komory inženýrů a architektů a stavebním radou.[3]
Kvůli jeho židovskému původu byla jeho kancelář na vídeňské Mariahilferstraße po anšlusu Rakouska v roce 1938 uzavřena a Bauer byl nucen emigrovat do Londýna. Podle sdělení jeho bratra zemřel po vážné operaci dne 21. prosince 1938 v Londýně.
Dílo
Stavby na území České republiky
.jpg.webp)
Na území dnešní České republiky se nachází asi čtyřicet průmyslových objektů projektovaných a postavených Bruno Bauerem.[3] Jsou to například:
- 1908 Továrna Vertex, Hradec Králové (v roce 2013 přebudovaná arch. Davidem Vávrou na Knihovnu města Hradce Králové)[4]
- po roce 1908 továrna na výrobu portlandského cementu, Králův Dvůr[5]
- 1909 Tkalcovna česané příze Hlawatsch & Isbary, Kraslice, Dukelská ulice,[3]
- 1911 Papírna Ignáce Fuchse, Praha 10 – Vinohrady, čp. 2405, Vinohradská třída 188, 190[6][7]
- 1913–1914 Vyrovnávací věž v areálu vodní elektrárny tanvaldské přádelny bavlny.[8]
- 1915 Vojenské konfekční dílny v Brně-Králově Poli[9]
- 1927–1929 Areál textilních továren Sdružené továrny vlněného zboží a. s. (po roce 1948 n. p. Vlněna), Brno–Trnitá, čp. 60, Špitálka 12,[10]
- 1927–1929 Tkalcovna Červenokostelecké a Erlašské přádelny a tkalcovny a. s., Červený Kostelec, Náchodská ulice,[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruno Bauer (Architekt) na německé Wikipedii.
- Matrika oddaných (židov. vyzn.), Praha 1908, snímek 29. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-05.
- VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola heslo Bauer, Bruno, s. 44.
- BERAN, Lukáš; BEZDĚK, Jaroslav. Konstrukce Bruno Buera. Beton TKS. 2010, čís. 6, s. 82–83. Dostupné online. ISSN 1213-3116. (česky, anglicky)
- ČIŽINSKÁ, Barbora. Knihovna města Hradce Králové – Proměna brownfields na Centrum celoživotního vzdělávání [online]. Stavebnictví 3000.cz, 2014-1-27 [cit. 2016-03-11]. Dostupné online.
- LÁNÍK, Jaroslav. Velký příběh : 120 let Králodvorské cementárny 1889—2009 [online]. Českomoravský cement, a.s., [cit. 2016-03-08]. Dostupné online.
- LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu : Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938. Praha: Fraktály, 2002. 217 s. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Karl Theodor Bach, s. 28–29.
- BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál : technické stavby a průmyslová architektura Prahy. 2. rozšířené. vyd. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT, 2007. ISBN 80-01-03586-7. S. 135.
- Vyrovnávací věž vodní elektrárny tanvaldské přádelny bavlny.. www.vodarenskeveze.cz [online]. [cit. 2016-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- 00476 cerit science park II – 1. etapa [online]. Rev. 2020-12-17. Dostupné online.
- RYŠKOVÁ, Michaela; MERTOVÁ, Petra. Kulturní dědictví brněnského vlnařského průmyslu. Ostrava: Národní památkový ústav, ú. o. p. v Ostravě, 2014. ISBN 978-80-85034-81-3.
Literatura
- BERAN, Lukáš. Architekt Dr. Techn. Bruno Bauer : Bruno Bauer a industriální architektura v českých zemích. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2016. 126 s. ISBN 978-80-01-05992-0. (česky, anglické a německé resumé)
- VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola heslo Bauer, Bruno, s. 44.
- LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu : Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938. Praha: Fraktály, 2002. 217 s. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Bruno Bauer, s. 28–29.
- SCHMICK, Günther. Bewehrungsskelette für Eisenbetonbauten. Patente v. Baur. Dr.Ing. B. Bauer, Wien. Wien: Elbemühl, 1932. 20 s. (německy)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bruno Bauer na Wikimedia Commons
- Bruno Bauer na stránkách Architekturzentrum Wien
