Borkovany

Název se vyvíjel od varianty Burkowan (1298), z Borkowan (1557, 1665), Borkowann (1673), Borkowan (1718, 1720, 1751), Borkowan a Borkowaný (1846), Borkowan a Borkovany v roce 1872. Místní jméno označovalo ves lidí z místa zvaného Borkov, které je odvozeno od přídavného jména borkový.[4]

Škola a obecní úřad

První písemná zmínka o obci se vztahuje k založení zábrdovického kláštera v roce 1210, kdy byla ves, v listině – pozdějším falzu psaná jako Borcouani nebo Borkowan, spolu s dalšími obcemi v okolí Klobouk darována Lvem z Klobouk tomuto klášteru. V listině nesporně pravé se ves uvádí až v roce 1237.[5] V roce 1511 zastavil klášter vesnici na 50 let Janu Petrovskému a poté ji měl v držení opět až do svého zrušení, kdy se obec stala součástí klobouckého panství a měnila vlastníky spolu s ním. Třicetiletá válka snížila stav obyvatel i obydlených domů na polovinu (viz odstavec Exulanti). V roce 1714 je doložena obecní pečeť s hroznem, krojidlem a květinou, v roce 1749 už jen kosíř s hroznem.[6]

Z listiny datované 1516 vyplývá, že v té době byla vesnice přifařena ke Kloboukům. Již před rokem 1672 zde stál kostel a v roce 1753 byl ustanoven první zdejší kurát a zřízena fara. Její budova v roce 1854 vyhořela i s hospodářskými budovami a musela být znovu zbudována. Již před rokem 1797 stála vedle kostela škola. Po velkém požáru 16. května 1831, kdy shořelo 119 domů a mnoho hospodářských staveb, byla obnovena a v roce 1883 postavena nová dvoutřídní budova. V roce 1836 mnoho obyvatel onemocnělo cholerou. Ve stejné době je v obci doložena vlastní palírna a hospoda.[6]

Ministerstvo kultu a vyučování povolilo v roce 1856 evangelíkům vystavět si k modlitebnám či hřbitovům věže a pořídit si vlastní zvony. Obecní zvony dále sloužily pouze pro pohřbívání katolíků. Borkovany (jako první na Moravě) si pořídily věž se zvonem v roce 1857.

Stejně jako z obce Heršpice aj. odcházeli do exilu i nekatolíci z Borkovan. V Čechách za vlády Marie Terezie zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu, bylo trestné.[7] Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, tj. od jednoho roku nucených prací až po trest smrti.[8] Z Borkovan pocházeli prokazatelně tito exulanti:[9][10]

• Václav Horáček *(1693), český bratr. Emigroval v roce 1745 s rodinou do Uher, ale v roce 1752 se přestěhoval do pruského Slezska, kde spoluzakládal novou českou exulantskou kolonii Friedrichův Hradec. Z té se dne 18.6.1755 odstěhoval do Českého Rixdorfu. Zemřel ve věku 80 let.
• Antoním Strakoň *1712, od roku 1731 ženatý, český bratr. Podobný osud jako V. Horáček - emigrace do Uher, zakládání Friedrichova Hradce, odchod do Rixdorfu. Zemřel 22.10.1757.

Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů, údajů z matrik i zkrácených životopisů výše uvedených osob). Potomci českých exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se po 2. světové válce vrátili.

Podle sčítání 1930 zde žilo v 322 domech 1373 obyvatel, z nichž se 1369 hlásilo k československé národnosti. Žilo zde 1185 římských katolíků, 178 evangelíků, 1 příslušník Církve československé husitské a 4 židé.[11] V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 808  obyvatel. Z nich bylo 409  mužů a 399 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 40,8 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy v obci žilo 749  lidí. Nejvíce z nich bylo (15,9 %) obyvatel ve věku od 30 do 39  let. Děti do 14 let věku tvořily 14,7 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 7,2 %. Z celkem 639  občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 41 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 6,1 % a bez vzdělání bylo naopak 0,5 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 351 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 85,5 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 70,1 % patřilo mezi zaměstnance, 1,1 procenta k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 50,7 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[12] Úhrnem 272 obyvatel obce (což je 36,3 procenta), se hlásilo k české národnosti. Dále 270 obyvatel bylo Moravanů a 3 Slováků. Celých 169 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[12]

• Kostel Nanebevzetí Panny Marie, pozdně barokní z roku 1746. Na kostele jsou sochy sv. Cyrila a Metoděje
• Evangelický hřbitov s bránou z roku 1857
• Muzeum kraslic[16]

• 
  kostel Nanebevzetí Panny Marie
• 
  brána evangelického hřbitova se zvonicí
• 
  náves