Boris Vladimirovič Asafjev

V letech 1904–1910 studoval na Petrohradské konzervatoři u Rimského-Korsakova a Anatolije Ljadova. Současně navštěvoval Historicko-filosofickou fakultu Petrohradské univerzity, kterou dokončil v roce 1908. Po skončení studia na konzervatoři byl korepetitorem baletu v Mariinském divadle. Po roce 1919 se stal dramaturgem v Mariinském divadle i v Malém divadle v Ermitáži. Vedle toho, společně se Sergejem Ljapunovem, založil při Ústavu historie umění Hudební oddělení, které vedl až do roku 1930.

Od roku 1921 vyučoval na Leningradské konzervatoři historii a teorii hudby. V roce 1925 byl jmenován profesorem. Podílel se na reformě učebních plánů školy, která byla zaměřena na to, aby její absolventi, kromě vlastní specializace, měli ucelené hudebně-teoretické vzdělání.

V roce 1926 byl jedním ze zakladatelů leningradské pobočky Společnosti soudobé hudby, jejímž cílem bylo uvádění soudobé světové i sovětské hudby. Na koncertech Společnosti byla uváděna díla Druhé vídeňské školy, Pařížské šestky, ale i Sergeje Prokofjeva a Igora Stravinského. Měl značný vliv i na repertoár leningradských operních scén. V letech 1924–1926 byly v Leningradě uvedeny např. Salome Richarda Strausse, Vojcek Albana Berga, Skok přes stín Ernsta Křenka a další. O Igoru Stravinském vydal v roce 1929 monografii.

Již od roku 1914 publikoval své muzikologické a hudebně-teoretické práce pod pseudonymem Igor Glebov v předních odborných časopisech Sovětského svazu. Své hlavní práce napsal v letech 1919–1928. V té době intenzivně komunikoval s předními hudebními skladateli západní Evropy, s Paulem Hindemithem, Arnoldem Schönbergem, Dariem Milhaudem, Arthurem Honeggerem a dalšími. V té době vznikla díla jako Симфонические этюды (Symfonické etudy, 1922), Письма о русской опере и балете (Dopisy o ruské opeře a baletu, 1922), Русская музыка от начала XIX столетия (Ruská hudba od počátku 19. století, 1930) a řada monografií o ruských skladatelích Michailu Ivanoviči Glinkovi, Modestu Petrovičovi Musorgském, Petru Iljiči Čajkovském, Alexandru Glazunovovi a dalších.

V roce 1930 se Společnost pro soudobou hudbu rozpadla a Asafjev se opět věnoval převážně skladbě. V té době vznikla jeho nejznámější díla: balety Plameny Paříže (1932), Bachčisarajská fontána (1933), Ztracené iluze (1934) i většina jeho velkých symfonických skladeb. K teoretické práci se vrátil zejména v době leningradské blokády. Nejvýznamnější z těchto prací je dvoudílná Музыкальная форма как процесс (Hudební forma jako proces, 1930 a 1947, česky Praha 1965), ve které předložil zcela nové pojetí teorie intonace. Některé muzikologické práce Asafjeva však nebyly dodnes publikovány.

V roce 1943 se mu podařilo uniknout z obleženého Leningradu do Moskvy. Stal se vedoucím hudebního oddělení Ústavu historie umění Akademie věd SSSR. Na prvním Všesvazovém sjezdu sovětských skladatelů v roce 1948 byl zvolen předsedou Svazu. V Moskvě žil až do své smrti v roce 1949. Je pochován na Novoděvičim hřbitově.

Za svou skladatelskou i muzikologickou práci byl mnohokrát odměněn nejvyššími státními vyznamenáními:

• Zasloužilý umělecký pracovník (1933)
• Národní umělec Ruské sovětské federativní republiky (1933)
• Stalinova cena druhého stupně (za dlouholetou vynikající práci, 1943)
• Stalinova cena prvního stupně (za monografii o Glinkovi, 1948)
• Národní umělec SSSR (1946)
• Člen Akademie věd SSSR (1943)
• Leninův řád (dvakrát: 1944, 1945)
• Řád rudého praporu (1938)

• Dmitrij Borisovič Kabalevskij: Boris Asafjev – Igor Glebov. Moskva, 1954 (ru)
• E. M. Orlova, A. Krjukov: Akademik Boris Vladimirovič Asafjev. Leningrad, 1984 (ru)
• J. Jiránek: Příspěvek k teorii a praxi intonační analýzy, Praha, 1965

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Vladimirovič Asafjev na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Boris Vladimirovič Asafjev
• Volně přístupné partitury děl od Borise Vladimiroviče Asafjeva v projektu IMSLP
• Velká sovětská encyklopedie
• Nekrolog. Seznam oper a baletů.
• Odkazy na encyklopedická hesla skladatele (ru)
• Asafjev a kytara