Boleslav III. Marnotratný

Boleslav III. Marnotratný též Lehnický, Štědrý či Bílý (1291 – 1352 klášter Lubuš) byl lehnicko-břežský kníže z lehnické větve slezských Piastovců, zeť Václava II. a švagr Jana Lucemburského.

Boleslav III. Marnotratný
lehnicko-břežský kníže
Boleslavova jezdecká pečeť
Narození	1291
Úmrtí	1352
Pohřben	klášter Lubuš
Manželka	Markéta Přemyslovna
	Kateřina Chorvatská
Potomci	Václav I. Lehnický Ludvík I. Lehnicko-Břežský Mikuláš
Rod	Slezští Piastovci
Otec	Jindřich V. Tlustý
Matka	Alžběta Kališská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl synem lehnicko-vratislavského knížete Jindřicha V. Tlustého. Po smrti svého otce byl ještě nezletilý a správu nad knížectvím vykonávali regenti. Roku 1303 byl ještě jako nedospělý oženěn svým poručníkem, českým králem Václavem II., s jeho dcerou Markétou.[1] Díky jeho spříznění s přemyslovským rodem se po smrti Václava III. o něm uvažovalo jako o nástupci na českém trůně.[2] Patřil mezi stoupence Lucemburků, v roce 1315 třeba ujistil krále Jana o své podpoře proti odbojnému Jindřichovi z Lipé. V roce 1322 se stal správcem Království českého po dobu královy nepřítomnosti.[2] Dne 9. května 1329 ve Vratislavi přijal od českého krále Jana Lucemburského své knížectví jako léno.[3] Stal se tak vazalem českého státu. V roce 1335 se účastnil historického setkání českého, polského a uherského krále ve Visegrádu.[4] Jeho ostatky byly uloženy v kapli Lubušského kláštera.[5]