Bojovnice pestrá

Rod bojovnice (Betta), do kterého je bojovnice pestrá řazena, je s více než 60 druhy druhově nejbohatším rodem guramovitých a labyrintek vůbec. Rod se proto z praktických důvodů dělí do tzv. druhových skupin či komplexů, které nemají oficiální status taxonu. Podle bojovnice pestré byla pojmenována druhová skupina splendens (komplex Betta splendens). Do ní se kromě bojovnice pestré řadí i bojovnice nebojovná (Betta imbellis), bojovnice smaragdová (Betta smaragdina), bojovnice kropenatá (Betta stiktos) a dosud vědecky nepopsaná Betta sp. Mahachai.

V literatuře se vzhledem k popularitě tohoto druhu vyskytuje celá řada alternativních českých jmen, například bojovnice křivoploutvá, bojovnice obecná, bojovnice peřestá, bojovnice siamská, bojovnice závojová, bojovnice závojovitá nebo dokonce siamská bojová rybka (což je doslovný překlad běžného anglického jména Siamese fighting fish).[6]

Původním areálem výskytu bojovnice pestré je povodí řeky Mekong v jihovýchodní Asii – v Thajsku, Kambodži, Laosu a Vietnamu. Na řadě míst však zdivočely původně domestikované ryby, a to jak v původním areálu a jeho okolí, tak i zcela mimo původní areál, například v Americe, konkrétně v Brazílii, Kolumbii a Dominikánské republice. To má negativní dopad zejména v oblastech původního výskytu a jeho okolí, neboť zdivočilé šlechtěné ryby se kříží s původními divokými formami bojovnice pestré i dalšími druhy komplexu splendens, jako je bojovnice nebojovná či smaragdová.

Samci jsou vůči sobě (a někdy i vůči samicím) velmi agresivní, a proto se doporučuje chovat vždy pouze jednoho samce v akváriu. V případě chovu více samců současně je nezbytné je chovat v dostatečně velkém akváriu s množstvím přirozených skrýší. V přírodě samci sice nebojují až do usmrcení protivníka, ale v nevhodně řešeném akváriu nemá poražený kam uprchnout, takže boj může skončit jeho smrtí. Chovatelé, kteří se zaměřují na výcvik výstavních samců, používají obvykle propojená menší akvária, kdy je v každém jeden samec, který soupeří s ostatními přes sklo a díky tomu rostou jeho ploutve.

Tyto ryby dlouhou dobu byly a stále jsou šlechtěny, proto se akvarijní forma od divoké formy značně liší. Samci i samice se vyskytují v mnoha barvách, jako je modrá, červená, zelená, bílá a i v různých kombinacích. Ploutve samečků bývají v případě správného chovu velmi dlouhé a rozličných tvarů. Nejčastější barvou těchto rybiček je tmavěmodrá a červená. Nejvzácnější jsou žluté a oranžové varianty. Někdy mohou být navzájem nesnášenlivé i samice, ačkoliv jejich agresivita je obvykle vedena k vytváření poměrně přísné, nicméně klidné hierarchie – za předpokladu, že je v nádrži 3 a více samic. Soužití dvou samic, pokud je jedna z nich dominantní, obvykle končí smrtí té slabší. Samice mohou napadnout i slabšího samce, na což je třeba brát ohledy především při odchovu. V každém případě platí pro chov stejná pravidla, jako pro samce, tedy prostorná a členitá akvária.

Jakkoliv je vlastní chov bojovnic co se týče přípravy poměrně složitý, odchov je díky silně vyvinutému rozmnožovacímu pudu tohoto druhu poměrně snadný a skutečně velmi zajímavý. Sameček pomocí sekretu z tlamy postaví pěnové hnízdo z bublin, do kterého ukládá oplodněné jikry. Samička je ihned po tření od hnízda vyhnána a musí se z akvária odlovit. Sameček neustále hnízdo upravuje a opětovně do něj zabudovává popadané potomstvo. Po zhruba třech dnech, když plůdek vstřebá svůj žloutkový váček a rozplave se, se odloví i sameček. Potěr je velmi drobný a odchovává se prachovou potravou a planktonem. Rozmnožovací pud lze posílit zvýšením teploty a snížením hladiny vody v akváriu.

Bojovnice se dobře hodí do společenských nádrží, ale pouze ke klidným a neagresivním druhům, které bojovnicím nebudou okusovat jejich dlouhé ploutve a současně nemohou být pro bojovnice vizuálním rivalem, jako třeba některé cichlidy (např. známé skaláry). Ani malé rybky nejsou vhodným společníky, protože by bojovnicemi mohly být považovány za potravu. Ideálním prostředím pro bojovnice je akvárium klasického formátu nad 100 l, ve kterém nechybí vysoké a volně plovoucí rostliny. Vhodná teplota pro tyto rybky je mezi 24–30 °C a pH vody by mělo být v rozmezí 6,5–7,0, přičemž je nezbytné prostředí udržovat v uvedených mantinelech. Betty jsou velmi citlivé na nepříznivé podmínky, mohou trpět alergiemi na některé vybavení akvária, případně na přemnožení bakterii a sinic.