Bojnický zámek

Archivní doložené zprávy o hradu, respektive o hradišti nacházejícím se na tomto místě, sahají až do začátku 12. století. První písemná zmínka o hradu se nachází v listině zoborského opatství z roku 1113.[1][2]

Původní hradiště bylo dřevěné. Až v průběhu 13. století, kdy hrad patřil rodu Poznanů (některé zdroje uvádějí jméno rodu jako Hont-Poznanů[3]), byl přestavěn na kamenný hrad. Prvními feudálními majiteli, jejichž jména se dochovala v historických pramenech, byli právě synové velmože Kazimíra z rodu Poznanů. Na konci 13. století hrad získal Matúš Čák Trenčanský, který byl jeho majitelem až do roku 1321.[1]

Po smrti Matúše Čáka Trenčínského se hrad stal královským majetkem, a tak několikrát změnil majitele. V průběhu 14. a 15. století patřil hrad rodu Gilethů, Ladislavu z Opole, Leustachům, pánům z Jelšavy a Noffryům.[1] Právě Noffryové se zasloužili o rozšíření hradu a vybudovali i opevnění.

Po vymření jejich rodu přešel hrad do vlastnictví Jánoše Korvína, který byl nemanželským synem Matyáše Korvína. Podle pověstí král Matyáš Korvín často navštěvoval Bojnice. Úřední listiny diktoval a podepisoval pod lípou nacházející se před vstupem do hradu. Dokumenty končil vždy větou: "Sub Nostra dilectis Tillis bojniciensibus", tedy "Pod našimi milými lipami Bojnickými."[1][2][4]

Po smrti Matyáše Korvína hrad získali Zápolští, kteří byli jeho majiteli od konce 15. století až do roku 1526. Po nich získali v roce 1527 hrad Turzové.[1] František Turzo hrad značně rozšířil a nechal zpevnit opevnění. Změnil i charakter stavby – do té doby gotický hrad nechal přestavět na renesanční zámek.

Bojnický zámek

Když rod Turzů vymřel, zámek se stal královským majetkem. V roce 1644 ho král daroval rodině Pálfyů, kteří ho v druhé polovině 17. století přestavěli do barokního stylu. Tuto přestavbu respektovali pro vysokou uměleckou hodnotu i při pozdějších stavebních úpravách. Při této přestavbě zámku vznikla v roce 1662 barokní kaple s jedinečnou štukovou klenbou, která byla doplněna o figurální fresku s náboženskými motivy. Vybudovaly se i nové obytné budovy, které se situovaly do někdejšího předhradí. V letech 1889 až 1910 uskutečnil poslední feudální majitel Ján František Pálfi poslední rozsáhlou přestavbu zámku, která byla v neogotickém stylu.[2] Právě díky této přestavbě zámek nabyl své charakteristické rysy a současný vzhled. Ján František Pálfi se osobně, až do své smrti v roce 1908, účastnil přestavby zámku.[5] Za vzor mu posloužily zejména monumentální středověké evropské architektury z Itálie a Francie.[5]

V roce 1939 zámek a k němu patřící pozemky koupila firma Baťa. Na základě Benešových dekretů po válce připadl její majetek státu.[6]

O pět let později, dne 9. května 1950 zámek vyhořel. Na náklady státu byly odstraněny následky požáru a převedla se celková obnova zámku. Současně bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno muzeum, které je součástí Slovenského národního muzea. Zámek byl v roce 1970 prohlášen za Národní kulturní památku. Čtyřicet dva let po smrti Jana Františka Pálfiho se tedy splnilo jeho přání, aby se ze zámku stalo muzeum přístupné veřejnosti.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bojnický zámok na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bojnický zámek na Wikimedia Commons