Bohuslav Stočes

Bohuslav Stočes vystudoval reálnou školu v Táboře[pozn. 1] a následně pokračoval na Vysoké škole báňské v Přibrami. Zde složil druhou státní zkoušku z horního inženýrství. Na Vysoké škole báňské se stal asistentem na Ústavu mineralogie, geologie, paleontologie a nauky o ložiskách [3]. V roce 1917 se stal doktorem báňských věd a v roce 1919 se stal docentem v oboru petrografie (tzv. "soukromý docent"). Dle [2] vystudoval na postgraduálním stupni geologii na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1920 se stal mimořádným a v roce 1930 řádným profesorem Vysoké škole báňské. V letech 1931 – 1932 a 1936 – 1937 zastával funkci rektora Vysoké školy báňské.[4]. Na Vysoké škole báňské zůstal do roku 1948, následně byl penzionován. I po odchodu z VŠB se zabýval publikační a pedagogickou činností. Po vzniku první republiky patřil mezi iniciátory vzniku Státního ústavu geologického, který je dnes znám jako Česká geologická služba.

Během svého života vytvořil velké množství posudků, zabýval se ložisky rud, uhlí, nafty, keramických a nerudních stavebních surovin. Pracoval s tématem vlivu poddolování na povrchové objekty a středočeským plutonem, objevil zdroj sklářského písku u Střelče (okres Jíčín). Působil v mnoha odborných časopisech a taktéž v komisích na národní i mezinárodní úrovni.

Osmidílná publikace Atlas dobývacích metod, ve které se zabýval historickými a současnými způsoby dolování, mu přinesla známost ve světě. Následně se stal členem Komise pro systematiku dobývacích metod ve Spolkové republice Německo. V Německu se proslavil především knihou Wahl und Beurteilung der Abbauverfahren im Bergbau.

• Nerostné suroviny (1947)
• Základy hornictví (1945, 1950 a 1951)
  • kniha byla přeložena do angličtiny (1951) a ruštiny (1957)
• 8dílný Atlas dobývacích metod (1954–1959)
• Wahl und Beurteilung der Abbauverfahren im Bergbau (1958, Stuttgart)