Bohuslav Hubálek

Pocházel z Prahy. V květnu 1945 se jako spojka a nosič zásob podílel na pražském povstání. Jeho rodiče měli až do roku 1949 obchod s malířskými potřebami v Dejvicích. V březnu 1949 byl po tři dny držen ve vazbě. Jeho otec Bohuslav Hubálek starší byl v červenci 1949 popraven jako jeden z členů protikomunistické odbojové skupiny Praha-Žatec.[2] Bohuslav Hubálek byl v prosinci 1949 podruhé držen ve vazbě a téhož roku vyloučen z gymnázia. V roce 1950 nastoupil jako dělník do punčochárny Elite Varnsdorf. V roce 1952 byl zatčen pro přechod hranic do Západního Berlína a odsouzen na pět let vězení. Propuštěn byl v roce 1955 (trest mu byl snížen v rámci prezidentské amnestie pro mladistvé). Opětovně nastoupil do podniku Elite. V roce 1956 byl ovšem odsouzen na rok a půl pro podporu maďarského povstání. Po propuštění roku 1958 pracoval jako převážeč cihel v cihelně ve Varnsdorfu. V roce 1968 zakládal ve Varnsdorfu pobočku Klubu angažovaných nestraníků. Vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Praze, kde maturoval v roce 1968. Do roku 1976 pracoval v manuálních profesích, pak byl revizním technikem pro nízké napětí a hromosvody a elektroúdržbářem. Podle vlastních slov odmítl podepsat Chartu 77 kvůli komunistické minulosti některých jejích signatářů.[3]

Po sametové revoluci se počátkem roku 1990 stal poslancem České národní rady v rámci procesu kooptace do ČNR jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. V ČNR setrval do voleb roku 1990.[4] Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod Praha) za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel v květnu 1991 krátce do poslaneckého klubu Občanské demokratické aliance, pak po několika týdnech až do konce svého mandátu působil jako nezařazený poslanec. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[5] V době dělení Občanského fóra se zúčastnil ustavujícího kongresu ODS v Olomouci, ale členem ODS se nestal pro nesouhlas s podílem bývalých komunistů na jejím vzniku. Ve Federálním shromáždění se podílel na přijetí Zákona č. 480/1991 Sb. ze dne 13. listopadu 1991 o době nesvobody (pracovně podle jeho vzpomínek nazývaného lex Hubálek).

V únoru 1992 mu Josef Lux, tehdejší předseda KDU-ČSL nabídl místo v čele kandidátní listiny pro Středočeský kraj (nestraník za KDU-ČSL). Ve volbách neuspěl. V 90. letech působil mimo aktivní politiku, ale připomínkoval zákony a v roce 1994 byl ředitelem Střediska pro dokumentaci protiprávnosti komunistického režimu při českém ministerstvu spravedlnosti, pak odešel do penze. Od roku 2000 vydává internetový magazín DOKLAD.[3] Je rozvedený, má dceru a syna.[3]