Bohumír Halouzka

Již v dětství projevil mimořádné hudební nadání. Odešel studovat do Vídně. Na vídeňské Akademii (dnešní Universität für Musik und darstellende Kunst Wien) byl žákem Josefa Bohuslava Foerstera a Franze Schrekera. Po absolvování školy zůstal ve Vídni, stal se varhaníkem českého kostela, učil hudbu a vedl česká pěvecká sdružení.

Po první světové válce a vzniku Československa se vrátil do vlasti a působil jako ředitel kůru, sbormistr pěveckého spolku Puchmír a učitel hudby v Týně nad Vltavou. V roce 1924 přesídlil do Tábora, kde pokračoval v pedagogické činnosti, byl sbormistrem místního Hlaholu a varhaníkem v děkanském kostele Proměnění Páně na hoře Tábor. Zde setrval až do skončení druhé světové války.

Po osvobození se stal ředitelem hudební školy a učitelem zpěvu v Ústí nad Labem. Od roku 1949 žil v Praze. Dále pokračoval v pedagogické činnosti a pořádal varhanní koncerty.

Jako skladatel byl velmi plodný, avšak většina jeho děl zůstala v rukopisech. S ohledem na své zaměření je velká část jeho tvorby věnována chrámové hudbě a varhanám. Komponoval však také písně, sbory a klavírní skladby.