Theotokos

Pojem byl v 5. století velmi důležitý teologicky, neboť v kostce vyjadřoval, že Mariin syn Ježíš byl zcela Bůh a zcela člověk, že tedy dvě přirozenosti – božská a lidská – byly sjednoceny v jediné osobě Ježíše Krista. Proti tomuto pojetí stál Nestóriův pojem Χριστοτόκος (Christotokos rodička Krista, "Kristorodička"), který omezoval Mariinu úlohu na matku Ježíšova lidství.

Efezský koncil odsoudil nestoriánství jako herezi, neboť vlastně v Ježíši Kristu předpokládalo dvě samostatné osoby – jednu lidskou a jednu Boží. Koncil tak definoval, že ačkoli byl Ježíš zcela Bůh i zcela člověk, jeho božství a lidství bylo věčně spojeno v jediné osobě, a to osobě Boží věčného Syna coby druhé osoby Nejsvětější Trojice, a proto Marii přísluší pojmenování Bohorodička. Na Západě se řecké θεοτόκος překládalo latinsky Mater Dei matka Boží.

Zřejmě už ze čtvrtého, ne-li třetího století pochází nejstarší známá modlitba oslovující Marii jako Boží rodičku, Pod ochranu tvou.

Toto pojmenování Marie nemělo nikdy označovat, že by byla souvěčná s Bohem, že by existovala dříve než Bůh a nebo že by byla zdrojem Ježíšova božství.

Východní liturgie tuto nauku vyjadřuje v jednom ze svých hymnů: „Ten, kterého nemohl pojmout celý vesmír, byl obsažen ve tvém lůně, Theotokos!“