Boeing CC-137

Royal Canadian Air Force v průběhu 60. let 20. století vzneslo požadavek na náhradu svých stárnoucích transportních strojů Canadair CC-106 Yukon a CC-109 Cosmopolitan. Původně byl zvažován Boeing KC-135, jehož flexibilní design mohl sloužit i v tankovací roli, ačkoliv ta původně nebyla požadována.[1]^:s.18 I když speciálně zkonstruovaný letoun by mohl požadavky RCAF naplnit lépe, brzy se naskytla příležitost k získání Boeingů 707.[1]^:s.18–19

Kanadský CC-137 upravený jako tankovací, 1994

Kanada v letech 1970–71 zakoupila postupně pět Boeingů 707-347C, výrobních čísel 20315–20319,[2]^:s.454 které nahradily letouny Canadair CC-106 Yukon v dálkové transportní roli a CC-109 Cosmopolitan jako stroj pro přepravu na kratší vzdálenosti nebo transport významných činitelů. První čtyři stroje pocházely ze zrušené zakázky Western Airlines, pátý byl zakoupen separátně o rok později. Pro uspokojení potřeby kanadských ozbrojených sil po typu schopném doplňovat palivo za letu byly v roce 1972 zakoupeny dvě sady vybavení od společnosti Beechcraft,[3] užívající metodu pružné hadice, které byly průběžně přesouvány mezi jednotlivými CC-137, aby bylo dosaženo rovnoměrného opotřebení draků všech užívaných strojů.

Kanadské CC-137 celkem nalétaly 191 154 hodin, a z transportní služby byly vyřazeny až roku 1995, a dva poslední stroje pokračovaly ve službě jako tankovací až do roku 1997.[3][1]^:s.23

Po vyřazení ze služby v Kanadě byla většina jejích bývalých strojů převzata United States Air Force a zařazena do programu Northrop Grumman E-8 Joint STARS, buď jako zdroj náhradních dílů, anebo konvertována na standard verze E-8C.[3]

Údaje podle[1]^:s.26